„Rozhodli jsme se, že uděláme něco víc, než abychom jen čekali. Začali jsme si děti vychovávat sami,“ říká Marek Jelínek, kouč Samkové. „Systematická podpora není taková, jaká by měla být. Snažíme se proto si sami vytvořit takové podmínky, abychom v budoucnu měli koho trénovat.“
Už šest reprezentantů pochází z této „líhně“, jež na Nový rok odstartovala v Dolní Moravě už osmý ročník. A zlatá jízda všemu pomohla.
Eva Samková 16. ledna odletí do USA na závody Světového poháru sbírat body k jistotě účasti v Pchjongčchangu 2018. Po triumfu v Soči 2014 jí i kempy vrátily chuť. „Obecně děti nemám moc ráda, ale od tří let už jsou docela funkční a je s nimi sranda,“ líčí Samková upřímně.
A právě upřímnosti si tehdy cenila nejvíce. „Pro dospělé jsem buď měla knírek, nebo ne. A děti se se mnou bavily úplně normálně, což po Soči mnoho lidí nedokázalo,“ říká. „A připomnělo mi to dětská léta, kdy jsme jenom jezdili jako blázni. To mě rozveselilo a mohla jsem začít normálně fungovat.“
Olympijské zlato navíc pomohlo i velmi prakticky. Sponzor Samkové totiž nechal vydražit její vůz a se získanými penězi mohla naložit dle svého uvážení. Výsledek? Půlka šla na placený kemp pro talenty, půlka na podporu neslyšícího snowboardisty Tomáše Pazdery.
„Ten s sebou bere na trať i neslyšící děti,“ těší Samkovou dvojnásobná pomoc. „My znakovku neumíme, na normální kemp by bylo hrozně těžké tyhle děti vzít a i ony by asi byly nešťastné. S Tomem se znají a on jim všechno může vysvětlit.“
Tohle byl velký bonus, jinak Samková a hlavně trenéři Jelínek s Jakubem Flejšarem odmítají potenciální nástupce rozmazlovat. „Ti, co po Soči měli placený kemp, byli šťastlivci, jinak si platí. Mají mnohem lepší podmínky než já, ale v porovnání s jinými sporty by samozřejmě mohly být lepší,“ říká Samková. „I když je cestička prošlapanější, stejně si mažou prkna sami. Aby si uvědomili, že i to je nějaká práce.“
Rozběhlý projekt by měl v ideálním případě odvrátit osud třeba akrobatického lyžování v Česku, které rozkvetlo s olympijským šampionem Alešem Valentou - ale po konci jeho kariéry prakticky zmizelo.
Samková proto dohlíží na naděje a přiznává: „Čím jsou starší, tím víc se stydí. Ale v těch mladších vidím trošku sama sebe, jak jsem musela taky být oprsklá. Jsou vděční a bezstarostní. To je hezký.“
A jsou i celkem úspěšní - Vendula Hopjaková třeba již absolvovala proměnu z nadšené mladé slečny v reprezentantku. „Přišla jako holčička a postupně se nám z ní povedlo udělat parťačku Evy,“ těší Jelínka.
V Jižní Koreji bude za rok a pár týdnů snowboardcrossová výprava jistě stát na Samkové. Ale později? Naděje tu jsou.
A rostou i pod dohledem té, která jim zlatou jízdou otevřela cestu.
