Na úterní tiskové konferenci kulhala, k dispozici měla i dvě berle, aby nezatěžovala zatejpovaný kotník.
„Vzniklo to na trampolíně, kde jsem trochu zbytečně divočila. Ale byla jsem u fyzioterapeutky a ta říkala, že to není nic dramatického. Chce to spíš klid,“ vyprávěla s úsměvem olympijská šampionka ze Soči.
Když se ještě na chvíli vrátíme k uplynulé sezoně, jaká z vašeho pohledu byla?
Náročná, prožitá, ale úspěšná. Události, které mě v ní potkaly, by určitě vystačily na několik sezon, ale nebulím a makám, to je recept na život. Musím být se sezonou spokojená a chci být spokojená. Po všech těch peripetiích v prosinci jsem si myslela, že to ani dobře dopadnout nemůže. Levé rameno nejhorší co kdy bylo, měla jsem dva týdny pauzu v tréninku, a to se pak člověk necítí nijak skvěle. Ale v lednu jsem měla kemp v Dolní Moravě a takové volné ježdění v Rakousku, což mi pomohlo. Uvolnila jsem se, vyskákala. Chvíli před olympiádou se mi navíc povedlo vyhrát i svěťák v Turecku.
To vás muselo hodně nabudit.
Hodně mě to nadchlo. Vždycky, když vyhrajete závod před olympiádou, je to příjemné. A na olympiádě to byla sranda, trať byla obrovská a hrozně mě bavila. Testovala jsem ji jako jedna z prvních a měla jsem z ní dobré pocity. Nepříjemný byl akorát ten vítr. A finále? Bylo to hodně dramatické. Po něm jsme si už dělali srandu, že ta naše olympijská bunda je stejně víc bronzová než zlatá. (smích)
Závěr sezony vám pak vyšel náramně, vyhrála jste závody Světového poháru v La Molině i v Moskvě.
Ten závěr byl naprosto skvělý. Nečekala jsem, že bych pak mohla vyhrát všechny závody, které pojedu.
V Rusku jste navíc po protestu kvůli špatnému otevření brány musela vyhrát hned dvakrát.
A jsem ráda, že se to povedlo. Nebyl to správně odstartovaný závod a já jsem chápala holky, které tím byly ovlivněné. Pro čistotu sportu a fair play to bylo jen dobře. Je sice pravda, že když jsem šla na start, tak už se mi moc nechtělo, ale řekla jsem si, že musím vyhrát i podruhé. Když se to povedlo, holky mi pak říkaly, že jsem opravdu nejlepší.
Hned po triumfu v Moskvě jste se sbalila a odjela na měsíční natáčení po Evropě. Jaké bylo?
Poznat tolik míst, zážitků a fajn lidí bylo příjemnou vzpruhou po dlouhé sezoně. Výsledek bude zanedlouho vidět v České televizi, pro kterou z této cesty vznikne osmidílný seriál. Není jen o mně a Tomášovi (Krausovi, pozn. red.), ale o tom, kam všude se dá na našem kontinentu vydat, kde se dá zažít spousta adrenalinu, krás a zážitků.
Co všechno jste během natáčení zažila?
Nejsem úplně horolezecký typ, nebo takhle… Rodiče jsou horolezci a vždycky jsme lezli po skalách, když jsme byli malí. Ale já už jsem dlouho takhle nelezla, takže pro mě byla ferrata v Rakousku fakt náročná. Tomík si ji dokázal užít, ale já asi ne, měla jsem pocit, že bojuju o život. Ale jsem ráda, že jsem se překonala.
Eva Samková na ferratě v Söldenu během natáčení osmidílného seriálu v Alpách.
Jak dlouhá to bylo cesta?
Bylo to asi 200 výškových metrů nad údolím v Söldenu, taková opravdu strmá stěna, jedna z těch těžších. A já, jak mám špatná ramena, tak si nevěřím a mám slabé ruce. V polovině stěny už jsem byla poměrně vyčerpaná. Teď mám ale pocit, že zvládnu víc než doposud.
Takže jste díky té cestě i mentálně silnější? Víte, že dokážete víc? Že dokážete jít za hranu?
Já teda neplánovala chodit za nějakou hranu. (smích) Ale jasně, může mi to pomoct. Vím, že když se soustředím, dokážu zvládnout mnohem víc věcí. Po tom extrémním soustředění jsem pak sice byla hrozně unavená a na konci jsem marně čekala na euforii, ale určitě mě to hodně utužilo.
Kdo vám vymýšlel program celého výletu?
Bylo to ve spolupráci s klukama z televize a měli jsme na místě i průvodce, kteří nám s tím pomáhali. Náš režisér pak jen dovymyslel co a jak, aby to dávalo smysl. Těch aktivit je tam strašně moc a my zase neměli tolik času, takže jsme museli vybrat jen ty nejzajímavější. Poprvé jsem tak třeba skočila z letadla v tandemu ze čtyř kilometrů, což bylo výborné.
Jak se ten váš seriál bude jmenovat?
Bude to něco ve smyslu Evropou nejen za sněhem. Že jsme to natočili, je sice skvělé, ale pořád je před námi spousta práce ve studiu, na což se na podzim těším.
Budete hodně zasahovat do dokončovacích prací?
Podle mě nemám vůbec nárok do něčeho zasahovat. Ani bych si na to netroufla, nic o tom nevím. Byla jsem tam jenom jako obličej a rádoby herec.
Jak jste se vlastně cítila před kamerou?
Z rozhovorů jsem na ni docela zvyklá, ale tohle bylo trochu jiné. Natáčeli nás kluci, které znám z dřívějších projektů, takže to bylo v pohodě, cítím se s nimi dobře. Jsou to výborní kameramani, umějí záběry oživit. Měli jsme skvělou partu, nebyla tam žádná křeč.
Eva Samková s Tomášem Krausem v Söldenu během natáčení osmidílného seriálu v Alpách.
Mluvila jste o těžkých chvílích na ferratě. Co nějaký moment, který vás nabudil?
Určitě skok z letadla. Prvních pět vteřin, to jsem si říkala jen: Panebože... Bylo to nádherné, když jsme letěli v tom krásném prostředí. No a pak ještě jeden 400metrový freeride sjezd v prašanu v Söldenu, to bylo taky skvělé. Dole jsme si po něm plácali jak blázni.
Co vás čeká nyní? Jak vypadá vaše bolavé rameno?
V úterý odpoledne se rozhodne, jestli mě čeká operace, ale snad to nebude nic hrozného. Půjdu za fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, který už předtím říkal, že by to nehrotil, tak v to doufám. A i kdyby jo, já doktorům věřím. Zvládla bych to i přesto, že ty první dva týdny jsou nepříjemné. Je to holt součást mého zaměstnání.
Samková bodovala na olympiádě v Koreji. Přivezla bronz:
16. února 2018 |
