Během tréninku jste si stěžovala na problémy se stehnem. Jde o něco vážnějšího?
Už při čtvrteční štafetě jsem si ho nějak zatáhla. V pátek mi ho fyzioterapeut Roman Karpíšek trochu pomordoval, tak snad to pomohlo. Ještě pořád sice docela bolí, ale snad to bude v neděli dobrý.
Většinu tréninku jste absolvovala klasikou.
To po závodech není nic zvláštního, většinou ji volíme takhle na vyjetí. A já ji mám v tomhle turistickém tempu ráda.
Zvládla byste třeba i Jizerskou padesátku?
Možná i jo. Kdyby byl čas, byla by to zase trochu jiná zkušenost.
Kdysi se jezdilo klasikou i v biatlonu, dovedete si to teď představit?
To asi úplně ne. Asi bychom se bouchali laufem do hlavy, nebylo by to úplně možné a vlastně nechápu, jak to dělali. Ale všemu se dá přizpůsobit.
Když se ještě vrátíme ke štafetě, jak dlouho u vás trvalo zklamání z výkonu?
No, měla jsem docela krušnou noc, abych pravdu řekla. A vlastně se mi pak ani nechtělo závodit v tom sprintu. Určitě to nebylo tak, že bych se hned večer na všechny smála. To dělám, když pokazím závod sama sobě, ale tady mě to pořád mrzelo vůči ostatním.
Sedmnácté místo ve sprintu vám ale náladu spravilo, ne?
Trochu asi jo. Ale mrzí a štve mě to pořád, i když už to nenapravím.
Během zlatých oslav bylo vidět, jakou ohromnou radost z vítězství Gabriely Koukalové máte.
Všichni jsme byli nadšení a užívali si to. Měla jsem určitě větší radost než ze svého vlastního umístění. Vždyť Gabča vyhrála zlato, to si člověk musí užít.
Kdo vás to během ceremoniálu držel na ramenou?
To byl Martin Kalous, můj servisák, který se mi stará o lyže. Sám se mi nabídl, že mě na ramena vezme. (smích) Snad jsem ho nezmrzačila, aby dneska (před sobotním sprintem mužů) mohl klukům testovat lyže.
Vy sama jste si sedmnáctým místem vytvořila maximum na světovém šampionátu. Věděla jste o tom?
Jelikož mám za sebou zatím jen jediné mistrovství světa, všimla jsem si toho. Zas tolik výsledků ještě nemám.
V neděli ho budete moc vylepšit znovu.
Uvidíme, ale ráda bych.
