Charvátové strkanice nevadíZe třetí příčky vyrazí do stíhacího závodu hrdinka sprintu Lucie Charvátová. „A bude to divočina. Budu se muset soustředit na ostatní závodnice – kam šlápnu, abych někoho nezašlápla, nezalehla,“ říká 27letá biatlonistka. I ona má bohaté zkušenosti se strkanicemi, které stíhací, hromadné nebo štafetové závody provázejí. Díky průpravě z běžeckého lyžování jí ale mačkanice během závodu tolik nevadí. „Měla jsem ráda sprinty. Ne že bych z toho doteď těžila, ale kontaktní závody mi nedělají nějaký větší problém. V poli biatlonistek se docela pohybovat umím, proto mám závody v davu lidí oblíbené,“ usmívá se. |
Ve stíhacím závodu to občas bývá hodně na lokty, je to tak?
Docela jo. Někdy mě to až štve, jak jsou některé závodnice bezohledné. Přejedou vám přes lyži, kopnou vám do hůlky. Přitom vy se většinou snažíte nezlomit svoje ani cizí hole. I tak se vždycky najde pár jedinců, kteří to mají nastavené jinak. S těmi je to každý závod stejné, pořád je nějaký problém.
Máte takové biatlonistky vytipované?
Jo, docela jo, ale nebudu jmenovat.
Asi se během závodu snažíte jezdit daleko od nich…
No většinou, když vidím, že se tam ke mně nachomýtnou, dávám si pozor a snažím se držet i dál.
Je to trochu i o povaze pro tyhle závody? Musíte mít vlohy pro strkanici?
Já se spíš snažím vždycky najít cestičku, kde je zrovna volno. Někteří se snaží probít skrz, ale já nejsem ten typ. Jsem spíš hodná a hledám, kudy se dá protáhnout. Nemám ráda konflikt.
Kolikrát už vám některá ze soupeřek zlomila hůl?
Asi dvakrát. Ale spíš je nepříjemná situace, když vám někdo přidupne lyži, hůlku. To vám skoro utrhne ruku, zadrhne se vám noha. Pak si hned kontrolujete, jestli máte všechno a zdrží vás to, rozhodí z rytmu.
Předpokládám, že už před závodem víte, kde přesně stojí čeští trenéři a servismani s vašimi náhradními hůlkami.
Jojo, ty úseky na trati máme přesně dané a víme, kde budou. Ale funguje to i tak, že když si nás při problémech všimne někdo z jiného státu, taky pomůže. Hodí nám cizí hůlku, což je pořád lepší než nemít žádnou. Pak si ji u našeho týmu vyměníme.
Gabriela Koukalová dojela v minulosti jeden ze svých vítězných závodů s vaší hůlkou.
I to se může stát. Ve finále je pak člověk rád, že tu hůlku má, a je jedno, jestli o centimetr kratší nebo delší.
Upadla jste už někdy v kontaktních závodech?
Asi ano, možná jsem si pucla na zem, ale naštěstí jsem žádný velký pád zatím neměla. Štastná to žena.
Do stíhacího závodu vyrazíte z 24. příčky. Rozdíly ale nejsou nijak velké.
Těším se. Je to hodně nacukané za sebou a vzhledem k tomu, jaká tady je střelnice, je možné úplně cokoliv. Dá se posunout hodně dopředu, ale i dozadu. Bude to nevyzpytatelné.
