Malý křišťálový glóbus, je to splněný sen?
Určitě, je to vážně skvělý pocit. Vždycky jsem si přála malý i velký globus. Tenhle malý sen jsem si teď splnila, i když ono je to dost velký sen. Jsem ráda, že jsem zase blíž i k tomu velkému, ale ještě je před námi jeden závod.
No blíž, vy máte aktuálně náskok 930 bodů na druhou Rusku Tuděgeševovou, přitom za výhru se bere 1000 bodů. Musela by vyhrát a vy neprojít kvalifikací, aby vás ještě ohrozila.
Je to tak, samozřejmě. Ale každý závod je jiný a může se stát cokoliv. Doufám, že odevzdám všechno, co mám natrénované a bude to v pohodě. Ale může se stát cokoliv. Ale nestane prostě!
Kam si ten malý křišťálový globus postavíte?
Bude v pohárové místnosti se všemi dalšími cenami, které si schovávám odmalička. Mám už jich fakt hodně. Kromě glóbu jsem za dnešní vítězství dostala i další obrovskou cenu. Ta je teda ještě větší, než malý globus, bude sranda s tím cestovat v letadle.
To je opravdu tak velká?
Je to fakt obří pohár, řekla bych, že má tak půl metru, možná víc.
Měla jste dnes v hledišti někoho z rodiny?
Dneska bohužel ne, táta ani mamka tady se mnou nebyli, ale můj děda (hokejový mistr světa Jan Klapáč) má dneska narozeniny. Malým glóbem jsem mu dala takový malý dáreček k narozeninám. On má radost, takže jsem nejšťastnější.
Pojďme k závodu. Jak se vám jelo?
Není, ale jelo se mi dobře, klidně a bez problémů. Spíš ty podmínky byly divoké.
To ano, kvůli počasí organizátoři třikrát posouvali start o patnáct minut...
Když jsem ráno přišla na start, vůbec to nevypadalo, že se pojede - sněžilo, foukalo, bylo vidět maximálně do druhé brány. A takhle to bylo až do konce závodu. Teď jedeme autobusem, tak se konečně vyjasnilo. Ale v těchto podmínkách z toho lidi, co stáli u cíle, nemohli absolutně nic mít. Ti mohli vidět maximálně tak cílovou čáru. Ale i tak byli fanoušci skvělí.
Když se počasí nelepšilo, proč pořadatelé posunuli start o 45 minut?
Mysleli si, že se to roztáhne daleko dřív. Čekali jsme na startu a oni to posouvali pořád dál a dál. Podle předpovědi se mělo vyjasnit a oni chtěli, aby z toho něco měli diváci i televize. Ale pak viděli, že se to nelepší, tak nás do toho pustili. Už jim asi taky byla zima (zasměje se).
Orientovalo se vám na trati hůř?
No na trati ne, ale nahoru nás vozili skútrem, a když jsme jeli poprvé, tak ještě nebyly vidět žádné stopy. Řidič po cestě nahoru asi třikrát zabloudil, vůbec jsem nevěděla, jestli stihneme start. Takhle to dneska vypadalo.
Vy máte nejspíš nějaký recept na mlhu. Jak jinak je možné, že jste vyhrála kvalifikaci o sekundu a půl, když další snowboardistky bojovaly o každou desetinu?
Shodly jsme se s holkama, že to dneska bylo postavené hodně rovně. Spíš takové super-G než cokoliv jiného. A já teď měla dobrou přípravu na lyžích, rychlosti jsem se nebála.
Ester Ledecká
Přesto jste si v závodě následně vybírala červenou trať. V té modré jste přitom zajela nejrychlejší kolo v kvalifikaci. Proč?
Ono to hodně klame. Na modré trati jsem jela jako čtvrtá, takže na ještě dobré trati, kdežto na červené jsem jela až po klucích a šestnácti holkách. Vyšlo by to asi nastejno.
Když nastejno, tak proč jste nakonec zvolila červenou?
Pak jsme se s trenérem shodli, že červená vypadá o trošku líp. Teda takhle, on se shodl, protože já jsem si omylem byla prohlížet tu modrou. Jsem zvyklá si prohlížet obě - červenou i modrou, ale dneska tam byly takové zmatky, že jsem stihla jen tu modrou. No a pak mi trenér řekl, že mám jet červenou, takže jsem jela trošku na blind, ale nakonec dobrý.
Měla jste dneska během závodu vůbec nějaký kritický okamžik?
Dneska ne, naštěstí. Bylo to hodně rozbité a holky hodně chybovaly, takže šlo o to, udržet stabilita v oblouku. Snažila jsem se pamatovat si, kde jsou nejhorší boule, abych to v pohodě přejela. Myslím, že jsem splnila úkol.
Příští týden vás čeká závěrečný paralelní slalom v Německu, těšíte se?
Určitě se těším. Winterberg je pěkný kopec, doufám, že vylepším loňské maximum, kdy jsem byla pětadvacátá, to se mi moc nepovedlo. Spadla jsem v druhé jízdě kvalifikace. Bude to super závod.
