Máte za sebou první závody letošní sezony v alpském lyžování. Zase jste si vylepšila osobní maximum, už jste nakoukla do nejlepší dvacítky. Jste spokojená?
Není to ještě úplně to, co by to mělo být, ale pomalu se blížíme, krůček po krůčku. Jasně, je to krásné umístění, ale kdybych jen lyžovala, asi by to nebylo tak zajímavé.
Co vám víkend ještě ukázal?
Jak jsem se strašně těšila na sezonu a že už jsem potřebovala zase závodit. Příprava byla dlouhá a ty emoce, které máte během závodu, ty mi strašně chyběly. Zase mě to nakoplo do dalšího tréninku. Ukázal mi taky, že mám úžasné lyže, skvělý tým a stále spoustu prostoru ke zlepšování.
Na snowboardu jezdíte točivé disciplíny, na lyžích zase často sjezd, kde dosahujete rychlosti až 130 km/h. Už jste si na rychlost zvykla?
Vždycky to nějakou dobu trvá. Ale já rychlost miluji, celkově mám k rychlostním disciplínám určitý vztah. Na snowboardu to vnímáte trochu jinak, ale je fakt, že i tam mi teď rychlost pomáhá. Trenéři mi říkají, že v místech, kde některé holky brzdí, já to pustím, protože se nebojím. A na lyžích se nechci specializovat na točivé disciplíny. Jak je vidět, nejsem úplně typ, který by se specializovat chtěl (usmějese).
Přesto, nerostou na vás v tomhle směru tlaky, abyste se zaměřila víc na lyže?
Popravdě už si to ani moc neuvědomuju, přijde mi to pořád stejné. Navíc si kolem sebe vybírám lidi, kterým to nesmí vadit. Bany (lyžařský trenér Tomáš Bank) se baví s mým snowboardovým trenérem (Erich Pramsohler), oba si sedli, našli společnou řeč. Mám z toho radost, jsou to lidi, kteří mě podporují v tom, co chci dělat, a to jsou dvě disciplíny.
Loni jste mezi reportéry i samotnými lyžařkami působila jako senzace. Jak vás berou teď?
Všichni jsou hrozně milí a po závodech mi gratulují. Přišlo mi, že i fanoušci hodně křičeli. Byla tam jedna česká skupinka, která se přišla podívat, to byla fajn. A závodnice? Pořád si nejsem schopná vybavit všechny, takže je to občas trapas. Snažím se je postupně zapamatovávat.
Koho už si pamatujete?
Ilku Štuhecovou (vítězka dvou sjezdů), měla jsem z ní radost, v létě jsme spolu trénovaly v Chile. Pak Tinu Weiratherovou, Laru Gutovou. Myslela jsem si, že poznám Larisu Yurkiwovou, ale spletla jsem si ji, protože ta už prý dávno nejezdí. To byl trochu trapas. Poznám jich dost, teď se ještě naučit lyžovat. (zasměje se)
To podle výsledků umíte už skvěle. Když ještě závodil Ondřej Bank, favorité vždycky čekali, než s vyšším číslem dojede do cíle. Nepřipadáte si teď trochu podobně?
To zatím ne, ty úplné favoritky můžou pořád být v klidu. Bude fajn, když se dostanu do nejlepší třicítky, kam jsem to teď ve sjezdu dotáhla. Doufám, že se budu postupně v bodování posouvat a budu tak mít lepší pozici na startu, ta mi taky pomůže.
Kam až se můžete dostat?
To nevím, těžko se to předvídá. Snažím se zlepšit a pracovat na chybách, které tam pořád jsou. Zvykám si na různé závodní možnosti, různé kopce, abych nasbírala zkušenosti do budoucna. Ve sjezdech to chvíli trvá, každý kopec je jiný, chce to mít dobře načtenou lajnu. Snad jsem na dobré cestě.
Už v pátek odlétáte do italské Carezzy na první kolo Světového poháru na snowboardu. Tomáš Bank říkal, že kdyby tam nebyl sníh, nevadilo by mu to.
No kdyby nebyl sníh, tak jedeme na lyže, to je jasné. Ale sníh tam je, už se na obří slalom těším. Letos se budeme víc soustředit právě na obřáky, protože klasických slalomů dost propásneme. Ale na snowboard se těším, dlouho jsem na tom nestála, už mám trochu absťák.
