Před dvanácti lety na hrách v Sydney se tentýž muž v rozplavbě na 100 metrů málem utopil - a zároveň vstoupil do dějin coby nejhorší plavec olympijské historie.
Olympijské Aquatic Centrum se tehdy zděsilo. Podívejte, ten muž klesá ke dnu! První padesátku zvládl za 40 vteřin. Při obrátce se málem praštil o stěnu. Pak mu kvapem ubývaly síly, tělo se ztrácelo pod hladinou. Přesto doplaval!
"Chtěl bych obejmout a políbit všechny diváky, protože mě svým řevem dotáhli až do cíle," říkal. Co na tom, že jeho čas 1:52,72 byl o 50 vteřin horší než předposledního Bahrajnce Jassima.
Styl měl vskutku osobitý. Ruce zasouval při kraulu do vody v nepřirozeném ostrém úhlu, pokrčené nohy za ním vlály, aniž jimi kopal. A dýchal čelně, nikoliv stranou.
Na hry pronikl bez účastnického limitu jen díky výjimce MOV pro rozvojové země. Plavat se naučil osm měsíců předtím! Nejdřív na pláži a v řece, pak ve dvacetimetrovém bazénu v hlavním městě Malabu.
"Bohužel, bazén patří k turistickému hotelu, a tak náš čas tu byl limitován. A jiný v zemi nemáme," říkal šéf výpravy Enrique Nguba.
Do olympijského dotazníku Moussambani psal: mistr Rovníkové Guineje. Později se ukázalo, že nejdelší tratí, kterou tam na šampionátu plavou, je 40 metrů neboli dva hotelové bazény. "Nikdy jsem ani delší úsek najednou nezvládl."
Teprve v Sydney se dozvěděl, že má plavat závod na 100 metrů. "Cože?" zděsil se. "V žádném případě. To nevydržím." Kouč ho však umluvil: "Dokážeš to."
Dokázal. Byť američtí novináři ironicky psali, že se svým časem by stěží pronikl do finále kategorie 95 - 99 let na veteránském mistrovství USA.
Moussambani krátce předtím dostudoval střední školu a byl nezaměstnaný. "Na univerzitu nemám peníze," tvrdil. V Sydney se na něj po "topící etudě" vrhli reportéři. Ještě půl hodiny po závodě dával rozhovory, zatímco favorité Popov i van den Hoogenband byli dávno pryč. Na dveře domku, kde v Olympijské vesnici bydlel, si dal nápis: "Toto je domov Erika Plavce."
Firma Speedo zavětřila dobrou reklamu a darovala mu triko s nápisem "Eric Úhoř" i nový bodysuit navrch. Požádali ho, ať v něm zopakuje svoji stovku. "Neblázněte, to je vážně moc dlouhé," namítl. Zato když jej s 22 slavnými sportovci pozvali na mejdan na pláži Bondi, zkusil si tam poprvé v životě surf. "Je pro mě bezpečnější než plavání."
Do Atén 2004 nepřijel. Údajně kvůli potížím s vízem. Přitom o něm kolovaly zprávy, že osobní rekord drasticky vylepšil na 57 vteřin. Chyběl také v Pekingu 2008.
Ve 33 letech se nyní vrací v roli kouče. "Chci vrátit sportu, co mi dal," říká. "V zemi se stal lidovým hrdinou," praví vládní zpráva. Jen zatím není úplně jisté, jaké (a jestli vůbec nějaké) svěřence do Londýna dovede...
