Ano, ti nejrychlejší už měli štreku víc než 45 minut za sebou, ale Domingo byl přesto výjimečný.
On po celou dobu totiž tlačil invalidní vozík, na kterém seděla jeho nemocná maminka. Přesto si udržel tempo 4:07 na kilometr, což je výkon, před kterým jakýkoliv běžec musí uctivě smeknout.
Běh s Erikem mě naplňuje životem a dodává klid, když mohu sledovat okolní krajinu. A především tím dostávám neuvěřitelnou svobodu.