Poválečné úspěchy
Gerhard Mitter se narodil 30. srpna 1935 v Krásné Lípě (Schönlinde) na Děčínsku. Relativně bezstarostnému dětství učinila konec druhá světová válka. Jak už napovídá jejich rodinné jméno, byli Mitterové sudetští Němci a válka s jejími politickými následky nepřipravila malého Gerharda jen o dětství, ale i o vlast. Rodina musela Čechy opustit a našla nový domov ve švábském městečku Böblingen u Stuttgartu. V poválečných letech měli lidé v Evropě jistě jiné starosti, než holdovat automobilovým závodům, Mitterova zručnost jej však přivedla do světa motorů, kde objevil svůj talent a vášeň pro rychlou jízdu.
Vyučil se nejdříve mechanikem, později se stal mistrem a s velkým úspěchem založil vlastní firmu, která existuje dodnes. Z finančních důvodů začal soutěžit roku 1952 na motocyklech (tak jak to dříve bývalo zvykem) a teprve když to jeho příjmy dovolily, přešel k automobilům. Dobré výsledky na vozech, které si sám připravoval, z něj od přelomu padesátých a šedesátých let udělaly jednoho z nejlepších německých pilotů sportovních a formulových vozů. Na Lotusu-DKW, jehož motor sám vyladil, byl nejlepším německým pilotem této třídy vůbec. Díky své výborně prosperující dílně a prodejně automobilů si teď mohl dovolit, pozvednout svého koníčka až na profesionální úroveň. Jezdil skutečně vše, co se dalo. S malým Fiatem-Abarth ve vytrvalostních závodech, s Lotusem F-junior a sportovními Porsche v závodech do vrchu a na okruzích.
Když se Mitter roku 1965 stal továrním pilotem tradiční značky Porsche (Ferdinand Porsche pocházel shodou okolností také z Čech) z blízkého Zuffenhausenu, bylo to jen a jen logické. A Mitter svého krajana nezklamal. Stal se jedním z vyvolených pilotů extratřídy, kteří šířili věhlas firmy Porsche po celém světě. Za tuto značku s úspěchem startoval v mistrovství Evropy závodů do vrchu (byl trojnásobným mistrem), v mistrovství světa značek na okruzích (tento šampionát byl v padesátých a šedesátých letech dokonce důležitější, než formule 1) a i svůj debut v Grand Prix absolvoval v kokpitu porsche.
Debut ve formuli 1
Stalo se tak 23. července 1963 při Velké Ceně Nizozemí v Zandvoortu, kde nastoupil v týmu Ecurie Maarsbergen. Kvalifikoval se sice jako šestnáctý z devatenácti účastníků, ze závodu ale odstoupil pro poruchu spojky už ve druhém kole. Obrovským úspěchem mělo pro Mittera skončit jeho druhé dobrodružství ve formuli 1 v srpnu. Při Velké Ceně Německa na vražedném Nürburgringu Mitter opět nastoupil v týmu zkušenějšího nizozemského šlechtice Carela Godina de Beauforta, který sám pilotoval jeden ze svých vozů Porsche 718. V tréninku se Mitter kvalifikoval na dobrém patnáctém místě a závod dokončil na senzační
čtvrté pozici za vítězem Surteesem, Clarkem a Gintherem.
Hned ve druhém závodě F1 si tedy dojel pro tři body do mistrovství světa. Jistě, musíme připustit, že se tento ročník GP Německa vyznačoval tím, že nejeden z favoritů pro nehodu, či technickou závadu odstoupil. Mitter byl posledním z klasifikovaných pilotů, kteří závod dokončili ve stejném kole s vítězem.
Do dalších Velkých Cen sezony 1963 již nezasáhl, tři body z Nürburgringu mu ale zajistily celkové dvanácté místo v konečném hodnocení mistrovství světa. I v příštích sezonách se Mitter soustředil spíše na závody se sportovními prototypy značky Porsche a do kokpitu monopostů se vracel jen při své domácí Grand Prix, či větších podnicích mistrovství Evropy F2, jakými byl například Eifelrennen.
Začátkem srpna 1964 tedy opět nastoupil do GP na Nürburgringu. Tentokrát na pokrokovém Lotusu 25 s motorem Climax. A to jako člen Chapmanova továrního týmu. Trénink, kterého se zúčastnilo 24 pilotů, byl zastíněn smrtelnou nehodou Mitterova týmového kolegy z minulého roku, de Beauforta. Holanďan se pokoušel kvalifikovat na stejném Porsche 718, jako před rokem. Do závodu odstartoval Mitter jako devatenáctý a dojel na dobrém devátém místě. Tak, jako roku 1963 vyhrál opět John Surtees.
O rok později (1. srpna 1965) se Mitter do kokpitu Lotusu 25 opět vrátil. Byl jedním z největších znalců "Zeleného pekla" a v tréninku dosáhl výborného dvanáctého času. Nechal tak za sebou i esa jakými byli Jack Brabham, Bruce McLaren, či Chris Amon. V závodě se mu ale nedařilo. V devátém kole začal jeho chladič ztrácet vodu a Mitter vzdal.
Sezona 1965 byla pro Mittera ale přece jen úspěšná. Stal se konečně továrním pilotem Porsche a jeho nejlepším výsledkem bylo druhé místo v klasickém italském závodě Targa Florio. Hůře dopadla jeho návštěva ve formuli 1 o rok později. Chtěl nastoupit v Lotusu 44-Cosworth formule 2 (pořadatelé tehdy doplňovali pole F1 i těmito vozy), po nehodě ve volném tréninku se však necítil fit a nenastoupil.
Rok 1966 měl však i své klady: poprvé se stal mistrem Evropy v závodech do vrchu a dojel třetí v klasickém vytrvalostním závodě v Sebringu na Floridě. Titul mistra Evropy "na kopci" obhájil i v roce 1967, zopakoval si i třetí místo v MS značek v Sebringu a k tomu přidal i další třetí místo v závodě na 1000km v Monze. Co se formule 1 týče, snažil se mu Nürburgring dát pomyslné znamení, aby na další dobrodružství v Grand Prix raději zanevřel. Mitter opět nastoupil s monopostem formule 2 (Brabham BT23-Cosworth), pro poruchu motoru však nedokončil ani první kolo závodu.
1968: Králem vrchů
Roku 1968 se plně věnoval své hlavní profesi, závodům sportovních prototypů, jako tovární jezdec Porsche. Na start ve formuli 1 zanevřel. Tato sezona se měla stát jeho nejúspěšnější vůbec. Vedle jiných špičkových pilotů jej Porsche vyslal do bitvy o mistrovství světa značek. Na tento titul si tehdy dělaly nároky i značky Ford, Ferrari, Alfa Romeo a Alpine-Renault a továrny zaměstnaly ty nejlepší jezdce světa.
Mitter nastoupil v Daytoně (vypadl), v Brands Hatch (na Porsche 907 dojel se Scarfiottim druhý za vítězným Fordem GT40 posádky Ickx-Redman), v Monze (na novém, vzduchem chlazeném třílitrovém osmiválci dojel se Scarfiottim jedenáctý), na "svém" Nürburgringu (dlouho vedl, ale odstoupil) a ve Spa-Francorchamps (zde dojel opět druhý, tentokrát však spolu s Francouzem Jo Schlesserem, který o šest týdnů později uhořel ve své Hondě RA302 při GP Francie v Rouenu).
I díky jeho dobrým výsledkům nastoupila továrna Porsche do posledního podniku mistrovství v Le Mans s velkou nadějí na titul. V tomto klasickém závodě startoval spolu s Britem Vicem Elfordem, jejich porsche však bylo po osmi hodinách kvůli technickým nesrovnalostem diskvalifikováno. Titul mistra světa značek tak získal Ford.
Za to Mitter na svém Porsche 910 zcela ovládl mistrovství Evropy do vrchu, kde kráčel od úspěchu k úspěchu: V Montseny u Barcelony vyhrál před týmovými kolegy Scarfiottim a Stommelenem. Stejným stylem pokračoval i při Alpské Velké Ceně v Berchdesgadenu, kterou vyhrál před Dieterem Questerem na továrním BMW. Bylo to ale právě zde, kde mu jeho zamilovaný sport zase jednou ukázal svou zlou tvář. Při pádu ze srázu zde zahynul jeho týmový kolega, účastník deseti GP formule 1, Ital Ludovico Scarfiotti.
Mitter pak dále porážel nejen ostatní piloty porsche, ale i soupeře od rivala BMW: vyhrál v Sestriere, ve Freiburgu, v Sieře Montaně, v Salzburgu a v Mont-Ventoux. Výsledkem byl třetí evropský titul. Z osmi závodů mistrovství jen jedinkrát nezvítězil. Bylo to v Trentu, kde začalo během podniku pršet a Mitter měl oproti soupeřům nevýhodu mokré dráhy.
Konec na milovaném Nürburgringu
Také poslední rok Mitterova života s sebou přinesl krásné sportovní úspěchy. Se svým co-pilotem Schützem dojeli na továrním Porsche 908-2 pátí v Sebringu a třetí v šestihodinovce v Brands Hatch. Jaro 1969 pro něj mělo dokonce připravený jeho největší triumf za volantem sportovního porsche vůbec: 4. května vyhrál Targu Florio. Svému zaměstnavateli Porsche tak zajistil mnoho důležitých bodů pro mistrovství světa značek, které německá firma toho roku vyhrála. Mitter skončil v
paralelním hodnocení jezdců osmý.
Během roku 1968 navázal Mitter konkrétní vztahy se sportovním oddělením firmy BMW. Bavorská automobilka chtěla příštího roku ve velkém nastoupit v monopostovém sportu. Ve spolupráci s výrobcem letadel, Dornierem, vyvinula vůz formule 2, se kterým startovali Dieter Quester a Hubert Hahne v mistrovství Evropy. Zkušený Mitter se v zákulisí podílel na vývoji a testování tohoto vozu. Tým BMW chtěl samozřejmě využít možnosti, představit své vozy stotisícovému publiku v rámci Velké Ceny Německa a demonstrovat svou pokrokovou techniku. Do třetího továrního BMW při této příležitosti usedl i Gerhard Mitter.
V pátek, 1. srpna 1969 tedy Gerhard Mitter na Nürburgringu opět usedl do monopostu. Mělo to ale být naposledy, co vyrazil na závodní dráhu. Na relativně jednoduchém úseku zvaném Schwedenkreuz (Švédský Kříž) Mitterův vůz - pravděpodobně kvůli defektu řízení - opustil dráhu a pilot v troskách zahynul. Tým BMW nato stáhl svou účast, stejně tak jako Mitterův dobrý přítel Hans Herrmann, který byl přihlášen na soukromém Lotusu 59B.
Jistě, Gerhard Mitter nebyl jednou ze superhvězd formule 1. V rámci Velké Ceny Německa dokonce zahynul "pouze" za volantem vozu formule 2. Možná proto na něj mnohé statistiky a ohlédnutí zapomínají. Byl však špičkovým pilotem sportovních vozů a jeho rychlosti a spolehlivosti si vážili jak kolegové, tak i soupeři. V Německu se dodnes konají menší klubové závody, které na jeho počest nesou jméno "Gerhard-Mitter-Gedächtnisrennen". A nejen pro jeho rodiště by i českému fandovi mělo být jméno Gerhard Mitter v souvislosti s dnes tak populární formulí 1 známo.
 Mitter roku 1968: Potřetí mistrem Evropy v závodech do vrchu. |
 Mitterova jediná porážka "na kopci" roku 1968: Deštivé Trento. |
 Gerhard Mitter |
 Mitter roku 1960 na lotusu-DKW formule Junior. |
 Testy vozu BMW formule 2, v kterém Gerhard Mitter zahynul. |
 Mitter v továrním lotusu 25-climax při GP Německa roku 1965. |
