Čím starší, tím lepší? O úspěšných sportovcích středního věku se říkává, že zrají jak víno. V tom případě je Emil Hekele vzácná láhev originálního archivu.
Loštický cyklokrosař oslaví příští měsíc kulatých 40 let, o víkendu se ale oblékl do blankytného dresu s trikolorou na zádech a poprvé okusil mistrovství světa v kategorii Elite. Na startu v lucemburském Bieles bylo 65 závodníků a Hekele se ze zadních řad prokousal až na 22. místo. „Neskutečnej masakr,“ prohlásil v cíli. „Těžkej závod, přesně takhle jsem si to představoval a jsem moc rád, že se to takhle povedlo.“
Žádné nervy z hvězd
Během své kariéry už si připsal start na světovém šampionátu v Popradu, ale to bylo - jak příznačné - už v minulém tisíciletí. V roce 1999 skončil sedmý v kategorii do 23 let. Na start mezi elitou si musel počkat bezmála do čtyřicítky.
„Ale v žádném případě jsem to nebral jako svůj životní závod. Člověk si nesmí připouštět, že je to mistrovství světa, pak by se mohl dostat psychicky pod tlak. Šel jsem do toho jako na kterýkoli podnik Českého poháru. Měl jsem samozřejmě velkou motivaci, chtěl jsem jet nadoraz a předvést maximum, ale víc jsem se tím nezatěžoval,“ vysvětlil Hekele.
Emil HekeleNarodil se 31. března 1977 a žije v Lošticích. Jezdit začal v 9 letech po vzoru svého otce, který byl cyklokrosovým reprezentantem. Hekele junior skončil v roce 1999 na MS v Popradu sedmý v kategorii U23. Mezi elitou však začal jezdit až o 14 let později. Mezitím dvakrát kariéru přerušil, celkem na 6 let. Znovu závodí od roku 2014. Dva měsíce před 40. narozeninami poprvé startoval na MS v elitní kategorii. |
Žádné nervy si nepřipouštěl ani z konkurence nejlepších závodníků planety. „Závodím s nimi během sezony v zahraničí celkem často, to bych s nimi musel stát na startu poprvé, abych byl nervózní. Navíc jsem nebyl žádný favorit, který by musel něco obhajovat. Mohl jsem jen získat, takže nebyl důvod se stresovat,“ vypráví cyklokrosař.
Počasí udělalo z trati v Bieles velkou podívanou. Nejprve to vypadalo, že se pojede na ledu, díky oteplení ale stihla horní vrstva rozmrznout a elitní kategorie nakonec závodila na blátě. „Když jsem viděl ve čtvrtek fotky z trati, nebylo mi do smíchu, protože na sněhu a ledu a v jedné stopě by se těžko předjíždělo. Proto jsem si přál, aby bylo co nejhorší počasí a trať se rozbahnila, protože takový terén je výhodnější pro závodníky vzadu, kteří mají víc možností předjíždět. Pro mě byl tento povrch ideální,“ přiznává.
Hekele musel startovat zezadu, ale během prvních dvou tří kol se z 50. pozice probojoval do třetí desítky a v polovině závodu už jezdil na 24. místě. A nakonec se ještě o dvě pozice posunul.
„Cíl dojet ve třicítce jsem si tím splnil a být dvaadvacátý na světě je pro mě velký výsledek. Vždycky to sice může být lepší, vždyť jedenáctý Nesvadba byl ode mě jen minutu a půl, ale protože se v průběhu závodu nadělaly tři skupiny a mezi nimi byly díry, už se to nedalo dojet. Startoval jsem hodně vzadu, tím byly karty rozdané. Za dvaadvacátou pozici jsem však rád,“ komentoval loštický závodník svůj výsledek.
Jsem jako šachista
Vzhůru pořadím ho posouvaly i pády konkurentů a hlavně množství defektů. „I já jsem jednou spadl, bylo to v nejtěžším sjezdu a hned jsem zkontroloval kolo, naskočil a jel dál, takže jsem ztratil maximálně 10 vteřin. Potkal mě i defekt, naštěstí jen 300 metrů od depa. To se stane,“ mávne rukou.
„Jinak jsem jel bez chyby a čím jsem starší, tím jsem na tom technicky lépe. Víc u toho přemýšlím a do závodu jdu s přečteným okruhem. Vím přesně, co mám kde udělat, jako šachista, když jde do partie, taky musím přemýšlet o spoustu tahů dopředu,“ popisuje závodník.
Ve svých 39 letech nebyl český veterán na startu nejstarší, ještě o tři roky více má dánský závodník Joachim Parbo. Určitě však byl jedním z mála amatérů. Hekele v Lošticích provozuje cyklistický obchod Emilio sport a trénuje až po práci.
„Určitě tam bylo víc takových závodníků, právě můj kamarád Joachim Parbo taky chodí do práce. Pokud máte Elite licenci, už se nerozlišuje profesionál, nebo amatér, je jedno, jestli máte s někým smlouvu, nebo ne,“ nedělá si hlavu.
A teď chci na Evropu
Ačkoliv prožil dobrou sezonu vyšperkovanou umístěním na světovém šampionátu, nepočítá, že se pohrnou nabídky od zavedených stájí. „Bylo by to hezký, určitě bych to zvažoval, ale znám situaci v české cyklistice, takže nevěřím, že by někdo s nabídkou přišel. Týmů a lidí v nich, kteří jsou nějak placení, je strašně málo.“
Na prahu čtyřicítky přesto chytá Emil Hekele druhou, třetí či bůhví kolikátou mízu. A už spřádá velké plány na příští sezonu. „Letos jsem si potvrdil, že jsem schopný soupeřit se super závodníky, což je pro mě skvělá motivace. Chci se připravit na sto procent, protože v Táboře je mistrovství Evropy. Podřídím všechno tomu, aby se mi povedlo nominovat se tam. Teď si ale dám minimálně měsíc bez kola, abych si odpočinul a vyčistil hlavu,“ přiznává samorost z malého městečka proslaveného lahodnými tvarůžky.
