Na olympiádě v Atlantě v roce 1996 upadl kolo před cílem finálového běhu a zlomen doběhl na poledním místě. Těsně po závodě mu ale zavolal tehdejší marocký král Hassan II. „Celá země je na vás hrdá,“ prohlásil do telefonu. „V tom okamžiku se zrodil nový El Guerrouj,“ vzpomínal pak mílař na tu chvíli.
Až do další olympiády prohrál jenom jednou. Ale na hrách 2000 v Sydney ho na cílové čáře předběhl keňský rival Noah Ngeny. Jenže od té doby už dva roky opět jenom vítězí.
Jaký je? Velmi sebevědomý. Věří, že na příští olympiádě získá hned dvě zlaté medaile. Ale chová se velmi skromně.
Když včera přišel na tiskovou konferenci do sálu jednoho z pražských hotelů, přivítal ho potlesk.
„Děkuju, že jste se tady sešli v tak hojném počtu,“ řekl na úvod novinářům. „Jsem na to velice hrdý, jsem skoro dojat. Není to poprvé, co sedím s novináři. Ale dnešní den je zvláštní.“ Taková slova jsou téměř k neuvěření od možná nejlepšího atleta posledního desetiletí.
El Guerrouj se ale často chová nepředvídatelně. Jako malý chlapec se toužil stát fotbalovým brankářem. Jenomže jeho matka odmítla prát fotbalové dresy. Pak v roce 1984 viděl vítězství krajana Saida Aouity v olympijském závodě na 5 kilometrů a začal běhat.
V roce 1992 skončil ElGuerrouj v běhu na 5 kilometrů třetí na mistrovství světa juniorů, tehdy vyhrál Haile Gebrselassie z Etiopie, dnes další vytrvalecká hvězda, světový rekordman na 5 i 10 kilometrů a mnohonásobný olympijský vítěz i mistr světa.
Jenže od té doby tuhle trať nikdy neběžel. Rychle se dostal mezi mílařskou elitu. V roce 1996, měsíc po atlantské olympiádě, porazil Alžířana Núraddína Morceliho, tehdejšího mílařského krále, a o dva roky později v běhu na 1500 metrů překonal jeho světový rekord.
El Guerrouj je znám jako člověk naprosto oddaný tréninku. Nedělá mu problémy chodit brzy spát a žít asketickým životem. Kvůli kariéře se zatím ani neoženil.
El Guerrouj trénuje v marockém Rabatu, zatímco jeho přítelkyně Aida žije v Paříži. Rodinné zázemí je však pro El Guerrouje klíčové. „Mám spoustu bratrů a sester. A každý z nich má vlasntí rodinu,“ vysvětluje. „Někdy mi velmi chybí, zvlášť když začínám být unavený. Rodina je pro mě velmi důležitá.“
