Srpen loňského roku.
Egan Bernal otevře oči a rozhlédne se kolem sebe. Až po chvíli si uvědomí, že je v nemocnici. Ani za boha si ale nemůže vzpomenout proč.
Věděl, že dojel Tour de France. A tak trochu si myslel, že jel i španělskou Vueltu.
Ona to ale nebyla Vuelta.
Na španělské klasice San Sebastian upadl Kolumbijec tak nešťastně, že přišel o několik zubů, zlomil si nos a utrpěl lehké krvácení do mozku. Proto si nic nepamatoval.
#ATENCIÓN
— Caracol Deportes (@CaracolDeportes) 4. srpna 2018
Egan Bernal abandonó la Clásica de San Sebastián en camilla y rumbo al hospital tras sufrir una fuerte caídahttps://t.co/N2HXiygFoL pic.twitter.com/EWkRgML9Xp
Tři týdny poté nesáhl na kolo. Přišel o Vueltu i o formu, kterou po Tour měl.
„Bylo to pro mě tehdy těžké. Po Tour jsem se cítil v nejlepší formě života a na Vueltě jsem to chtěl předvést. Jenže pak se stalo tohle a já si uvědomil, jak křehký jsem,“ vzpomínal na v neděli skončeném závodu Kolem Kolumbie.
Doma letošní sezonu zahajoval.
A zahajoval ji ve velkém stylu. V pěti z šesti etap dojel mezi nejlepšími deseti. Nejhůře dojel dvanáctý, celkově pak čtvrtý, když se v závěrečném dějství obětoval pro svého kamaráda a nováčka v týmu Ivána Ramira Sosu.
Krátce řečeno - je zpátky v plné síle.
Ujela mu i maminka
Zmíněný pád v baskickém San Sebastianu ho poslal na samé dno.
Hůř se během své stále mladé kariéry necítil. Když poprvé sedl doma v Kolumbii na kolo, jel se jen tak projet se svou matkou. Ta byla připravená na to, že pojedou rychle. Že bude mít co dělat, aby synovi stačila.
Místo toho mu při jednom stoupání sama ujela.
„Můžeš na mě počkat?“ volal na ni v slzách.
Trpěl tehdy fyzicky i psychicky. Proto pár týdnů jen trénoval a snažil se dostat zpět. Když se to jakž takž povedlo, okamžitě přesvědčoval tým, že hodlá znovu závodit.
„Chtěl jsem sezonu dokončit v závodním módu, ale šéfové říkali, ať počkám. Nakonec mi vyšli vstříc, ale podle výsledků je jasné, že měli pravdu,“ vysvětloval.
Nic světoborného už totiž nepředvedl. Odjel pět jednorázových závodů v Itálii, desátý skončil na Milán-Turín a dvanáctý na posledním monumentu sezony - Kolem Lombardie.
Jinak byl ale loni jasnou kometou sezony.
Mužem pro budoucnost. Začalo se o něm mluvit jako o vyvoleném, který Kolumbii přinese první titul z Tour de France.
Zaslouženě.
Hned v úvodu sezony vyhrál právě závod Kolem Kolumbie. V Katalánsku pak až do poslední etapy útočil na titul. V Romandii se dočkal prvního vítězství v etapě kategorie World Tour, když ovládl horskou časovku a celkově dojel druhý.
No a závod Kolem Kalifornie pak vyhrál celý, čímž přesvědčil i šéfa Sky Davea Brailsforda, aby tenhle diamant vzal na Tour.
Brailsford z něj udělal nejmladšího účastníka závodu. A nestačil se divit.
On je to vážně Froome!
„Já z toho ani nebyl nervózní,“ vzpomínal poté. „Vlastně ani nevím proč. Možná proto, že jsem měl fakt povedenou první půlku sezony. Bylo mi jedenadvacet, moc toho ode mě nemohli čekat a já se na Tour ani netlačil. Bylo to rozhodnutí šéfů.“
A bylo správné.
Tehdy zaujal celý cyklistický svět. V nejtěžších kopcích francouzské Grand Tour byl k ruce vítěznému Geraintu Thomasovi i třetímu Chrisi Froomovi. Právě Bernal je dotáhl na stupně vítězů a sám při premiéře skončil patnáctý.
Egan Bernal táhne skupiny s Chrisem Froomem a Geraintem Thomasem.
Nebýt pádu v deváté etapě po kostkách, mohl klidně skončit v nejlepší desítce.
Víc než umístění pro něj ale tehdy znamenalo první setkání s Chrisem Froomem.
Když se poprvé ve Francii potkali, Bernal působil nesměle. Čtyřnásobnému šampionovi odpovídal v krátkých větách, moc se nebavil, styděl se, všechno pro něj v tu chvíli bylo nové.
„On je to vážně Froome! Přesně to jsem si pomyslel, když jsem si s tím podával ruku. Překvapil mě, protože byl srdečný, přátelský a úplně klidný,“ popisoval pak.
Froome se ho hned ujal jako svého dítěte. V závodech mu radil, po nich s ním seděl a vysvětloval, co udělat jinak a lépe.
„Až jsem se musel někdy smát, že je tak klidný, když jel o vítězství. Já navíc musel být taky. Cítil bych se špatně, kdybych třeba vypadl ze závodu a nechal kluky ve štychu,“ říkal.
Ve štychu je nenechal, naopak.
Může vyhrát Giro? Může
Když závod vjel do hor a principálové Sky Bernala vyzvali, aby nasadil tempo a držel ho tak dlouho, jak to jen půjde, nestačili se divit.
Ve většině horských etap to totiž bylo skoro až do cíle.
„Vždycky jsem si v hlavě říkal - tak ještě kilometr. Dobrá, tak ještě za tuhle zatáčku. A další a další a další, až jsme najednou byli skoro v cíli. Díky tomu jsem získal respekt soupeřů a posílil jsem si sebevědomí,“ vysvětloval.
Navíc se mohl učit od nejlepších v oboru. Nic lepšího ho při premiéře na Grand Tour nemohlo potkat.
S Froomem se tehdy ve Francii skamarádili. I proto Brit letos celou sezonu zahajoval právě v Kolumbii.
„A já měl další šanci se ho na všechno zeptat. Bavili jsme se o tréninku, pozoroval jsem, jak trénuje, co jí, co dělá. Má úžasnou mentalitu a pro mě je opravdu číslem jedna,“ říká Bernal.
Po minulé sezoně od šéfů dostal smlouvu na pět let - v cyklistickém světě věc nevídaná.
Ve Sky totiž moc dobře vědí, čeho s Bernalem v budoucnu mohou dosáhnout. On má být nástupcem Frooma s Thomasem. On má být králem příštích deseti let na velkých Grand Tour.
Dokázat to může už letos, kdy bude lídrem týmu na italském Giru.
„Když jsem poprvé uslyšel, že povedu tým na Giru, říkal jsem si, že bude fajn mít k ruce někoho jako Gerainta nebo Chrise. Někoho, na kom zase bude tlak a já se schovám. Ale když to bude stát na mně, nějak to zvládnu,“ usmívá se.
Nadějný Kolumbijec Egan Bernal v cíli desáté etapy Tour.
Že by si v 22 letech připouštěl kdovíjaký tlak? Vůbec ne. Bernal je jiný.
„Když s ním mluvíte, máte problém uvěřit, že je tak mladý. Má až neuvěřitelné čtení závodu. Podle mě může Giro vyhrát hned na první pokus,“ má jasno Froome.
A nejen on.
„Už teď je připravený měřit se s nejlepšími. Je silný a jeho potenciál a schopnosti jsou až děsivé. Ano, i já si myslím, že Giro může vyhrát,“ přidává se Alberto Contador.
A když to v Itálii nevyjde?
„Nic se nestane. Všichni mluví o nějakém tlaku, ale jaký tlak? Nemám strach z porážek. Když ve dvaadvaceti letech nevyhraju Giro, neznamená to, že ho nevyhraju nikdy. Pořád budu jezdit na kole,“ směje se.
Květen ukáže.
