Po úspěšném vkročení do play-off jste museli čekat dva týdny na semifinále. Teď probíhá podobná pauza před finálovou sérií. Proč?
Protože pánové na svazu si nejspíše vzali do ruky kalendář a zaškrtali dny, které se jim líbily. Upřímně to nechápu, je to špatně.
Jak k podobné pauze přistupujete z trenérského pohledu?
To je jeden z hlavních problémů, protože podobná situace se děje v českém volejbale snad poprvé v historii. Z toho důvodu s tím nemám žádné zkušenosti.
Jak dlouhá pauza doléhá na samotné hráče?
Když to přeženu, tak pomalu ztrácejí motivaci k tréninku. Pořád jen trénují a vlastně nehrají. Nesmíme se tím však nechat rozhodit. Oba týmy na tom jsou stejně. Liberec má dokonce tu pauzu delší, takže se snažíme uzpůsobit.
Nebojíte se o nezájem diváků, které může pauza odradit?
To víte, že bojíme. A hodně. Vždyť v Kladně nebudou mít volejbal nějakých osmnáct dní, což je hodně zlé. Začínám se bát, aby nezapomněli, že vůbec ještě hrajeme, a nerozjeli se na chaty.
Pojďme k samotnému finále s Libercem. Začínáte poprvé v play-off venku. Je to nevýhoda?
Těžko říct. Já doufám, že z toho uděláme spíš výhodu. Je to totiž dost nevyzpytatelné. Když dvakrát prohrajeme, může to být průšvih, ovšem když jednou zvítězíme, je to průšvih naopak pro domácí.
Liberec se s Kladnem ve vyřazovací části potkává často. Bude to hodně vyhecovaná série?
Svůj náboj to rozhodně mít bude. Určitě proběhne i nějaké hecování, ale spíše ve sportovním duchu.
Co může finále rozhodnout?
Psychika, která se nejvíce projeví ve vyrovnaných koncovkách setů.
