Srdce fanoušků zjihla po úchvatném představení. Most ve strhující domácí odvetě skolil Zalau 28:21; opačný výsledek než v Rumunsku. A tak rozhodly až sedmičky.
Co vás dovedlo k úspěchu?
Věděl jsem, že musíme hrát na hranici možností. A nebojím se říct, že 1. poločas byl výkon z říše snů! Jak jsme blbě začali v Rumunsku, tak teď v euforii. Měli jsme motivační video, Martina Vysloužilová ho sestříhala z loňských záběrů. Z finále Challenge Cupu, různé citáty, třeba od basketbalisty Michaela Jordana. Věci, které holky nakoply. Už na poradě měly některé husí kůži, říkaly, že to chtějí zažít znovu. A zažili jsme to!
Po norském Levangeru jste vyřadili další tým z házenkářské bašty.
Já si říkal, že když přežijeme tahle dvě kola, tak se s českou házenou něco děje. Lidi to vnímají, je to nakažlivé jako nemoc. Porazit házenkářské velmoci Norsko a Rumunsko? Netušil jsem, že tuhle sílu zvládneme. Levanger se ale letos trápí, Zalau opustily dvě silné hráčky a my je překlopýtali. Vypadá to, že z norské ani rumunské ligy bychom nespadli (smích).
Koho si přejete pro jarní osmifinále? V osudí už budou i vyřazené celky z Ligy mistrů.
To už je jiná kávička! Třeba Göppingen, pak další německé celky, francouzské, španělské, dánské. Nebo Astrachaň, tu bych nerad. Když bude štěstí na los, můžeme dojít daleko. Těží z toho celá česká házená. Co holky nasbíraly, to brzy na mistrovství světa zúročí.
Po poločase jste vedli o postupových deset gólů. Co se stalo, že Zalau snížilo na 23:20?
Polevili jsme v obranných činnostech o 5 až 10 procent, to na téhle úrovni nejde. Ony se dotáhly na tři, deset minut do konce, krizovka. A kaňka na zápase. Něco nám haprovalo. Změnou obranného systému na 1-2-3, který trénujeme jednou v týdnu, jsme to zvrátili. Chytilo to zase jiskru, dali jsme nějaké góly z brejků. A jak nás hnali diváci, to byla nádhera!
Stejně jako rozstřel ze sedmiček.
Soupeř o něm nevěděl, chtěl hrát prodloužení, jenže tohle pravidlo platilo naposledy před dvěma lety. Díky tomu jsme vyhráli. Měli jsme hráčky nachystané. Ve shluku jsem se ptal, kdo jde. Z pěti holek, co jsme měli s (asistentem) Jirkou Hanusem napsané na papírku, se čtyři přihlásily. Pátou jsme určili, Péťu Vítkovou. Po zápase mě objímala a říkala: Já tě nenávidím! Hodila nejhorší sedmičku v životě a spadla tam, takže to je jedno (smích).
Gólmanky jste při "penaltách" točil. To byl záměr?
Ano. V hokeji je výjimka, když dáte jednu penaltu ze tří. Tady jsem věděl, že jen jedna z deseti nedá. Dominika Müllnerová si věřila na první střelkyni, pak tam šla Evička Bezpalcová, ale neměla jistý výpad. Na poslední ránu jsem nanominoval Domču, věřil jsem jí. Nakonec jí ta Rumunka trefila do břicha, to by chytila i moje máma (smích). Ne, kecám. Já jí strašně poděkoval. A děkuji všem.
