Po loňské nepovedené sezoně byl vyřazen z týmu, i když kritéria pro zařazení do reprezentace prý splnil. „Nezbylo na tebe tabulkové místo,“ vyslechl si vysvětlení od šéfů svazu. Takže kdyby Kožíšek chtěl zocelovat své svaly, musí kontaktovat šéfa liberecké Dukly Michala Georgieva nebo Pavla Bence, předsedu svazového úseku běhu na lyžích.
„Nevím, jestli se tomu mám smát či brečet, ale vnucovat se a doprošovat se nikoho nebudu. Radši se zařídím jinak, asi je podle nich reprezentuju špatně,“ řekl Kožíšek, který se v této sezoně Světového poháru vrátil mezi elitu dvěma desátými místy ve sprintech.
Paradoxem je, že do posilovny nesmí bez svolení ani Martin Koukal, který loni kariéru už ukončil. „Asi tam v tom mají pěkný bordel, že to ještě nezaznamenali,“ rýpl si někdejší mistr světa.
Z Kožíška, člověka společenského, se po vyřazení z reprezentace stal loni v létě vlk samotář. „Přeci ještě nejsem tak starý,“ řekl si. Rozbil prasátko, půjčil si karavan a vyrazil do Norska. Na vlastní triko. Obytný vůz zaparkoval u slavného Holmenkollenu a začal trénovat. Tak, jak chtěl on. „Konečně jsem mohl do přípravy zařadit prvky, které jsem nikdy nemohl. Konečně jsem mohl poslouchat svoje tělo a podle toho makat.“
Když se vrátil, s českým týmem trénovat nemohl. Psal si pořád tréninky sám, ale ve špatných podmínkách v Čechách neměl na růžích ustláno. Hledal zbytky sněhu, v Harrachově před vánočními svátky běhal například do sjezdovky, kde našel zbytky toho technického. „Vždycky jsem sedl do auta a někam jel na trénink,“ popisoval Kožíšek.
O své místo na slunci musel bojovat. Hledal závod, kde prokáže svou formu, aby mohl reprezentovat. Vzal další úspory a odjel do Švýcarska, kde vyhrál závod FIS. „Byla to docela rána,“ podotkl. Díky tomu ale mohl odjet na Světový pohár do Davosu, kde se předvedl desátým místem. „Ani si nepředstavuju, co by se dělo, kdybych tam neuspěl,“ prohlásil.
Stálý příjem nemá, přitom má za sebou dva pohárové sprinty a tři závody Tour de Ski. Podržely ho lyžařské firmy s materiálem, když byl mimo reprezentaci, sponzora na peníze má jediného. Spolupracuje s fyzioterapeutkou Alicí Hamáčkovou, čemuž připisuje i část výkonnostního vzestupu, nikdo další v jeho týmu není. Příjem na odměnách za úspěch ve Světovém poháru se počítá na pár tisíc. „To je nula nula nic,“ konstatoval Kožíšek.
Letos už prý nemá šanci na zařazení do reprezentace, přestože splnil i nominační kritéria na mistrovství světa a chystá se na únorový šampionát ve Falunu. „Já ale snad do reprezentačního týmu ani nechci, kromě povinností mě tam nic jiného nečeká. Jedině, že by mě zase zaměstnali v Dukle. Snažím se někde najít trvalý příjem, abych měl finanční jistotu,“ uvedl Kožíšek.
Dostal nabídku připravovat se na MS s týmem v Harrachově. „Ale já potřebuju do vyšší nadmořské výšky,“ říká, takže bude muset asi opět sáhnout do kasičky.
Motivaci má v jednatřiceti letech pořád velkou. A vlastní cesta ho naplňuje. „Že se mi daří, to je pro mě trochu zadostiučinění, že to mělo smysl. Investice, úsilí i čas. Ještě nejsem starej, abych měl skončit. Baví mě to,“ uvedl dvojnásobný bronzový medailista ze sprintu dvojic na mistrovství světa v letech 2005 a 2007.
Chce to dokázat prý hlavně sobě. Všem navzdory. „Třeba mě zařadí v anketě Král bílé stopy do kategorie trenérů,“ pousmál se.
