Druhý volný den mnozí cyklisté už toužebně vyhlíželi. „Dost ho potřebuju na obnovení sil,“ přiznal po nedělním pádu také velký favorit Primož Roglič ze stáje Jumbo Visma.
Giro 2019zpravodajství, přehled etap, zákulisí |
Ale zcela se zastavit se o volném dni nedoporučuje. Úplně vypadnout z každodenního rytmu je malou cyklistickou sebevraždou. Však si i matador třítýdenních závodů Roman Kreuziger tolikrát v minulosti posteskl: „Rozjet se po jednodenní pauze zase do závodu bývá velké trápení.“
Obzvlášť když vás další den čeká horská etapa se startem do kopce.
A přesně to se dnes stane.
Pokud však na Giru celý volný den proprší, tréninkové vyjížďky se ruší. „Než zmoknout a prochladnout, je lepší jít jen na trenažéry, i když to není ideální příprava,“ říká Jan Hirt, 31. muž pořadí.
Každý tým tudíž na trenažérech během pondělního nečasu šlape, kde se dá. Stáj Bahrain Merida v garáži, Dimension Data pod vytahovací střechou autobusu.
„Dali jsme si hodinku,“ vyhodnotí Hirt trénink Astany. „Asi to chtělo, abych zařadil i nějaké svižnější intervaly, ale tomu unavenému tělu se už moc nechce.“
Den volna je po patnácti etapách současně příležitostí zmučené tělo srovnat. Hirta bolí nohy a záda, koleno má celý závod oteklé, denně chodí za osteopatem. „To koleno je pořád víceméně stejné,“ říká.
Tentokrát si řekne o jiného týmového maséra, než je zvyklý, Itala Oskara, proslulého svým silovým pojetím.
„Dám si to duro duro,“ žádá ho Hirt. Což znamená hodinovou, extra tvrdou masáž. „Dneska mě to bude bolet,“ uvědomuje si. „Ale občas to takhle potřebuju. I ten otok na koleni by se tou silou mohl trochu srovnat.“
Oskar přitaká: „Jo, zkusíme ho rozhýbat.“
Pak si českého jezdce na další půlhodinu přebere osteopat.
Kromě těla se jezdci snaží o volném dni vyčistit i hlavu. Proslulé stmelovací zastávky na kávu uprostřed tréninku jim tentokrát počasí zrušilo. „Ale slezeme se na kafe po večeři v autobusu,“ plánuje Hirt.
Pavel Sivakov z týmu Ineos (bývalý Sky), majitel bílého dresu pro nejlepšího mladíka, o vlastní ideální relaxaci říká: „Svalím se na postel a budu projíždět seriály na Netflixu.“
Hirt naopak tvrdí: „Za celé Giro jsem si nepustil jediný film. Ve vší té únavě mě to neláká, ani dneska. Jen zatelefonuju domů a přátelům, během týdne s nimi jinak nebývám moc v kontaktu.“
Také on si odpoledne na chvíli lehne. Na rozdíl od jiných jezdců si však zakáže usnout, takovým „šlofíkům“ neholduje. „Preferuju během dne radši nespat, abych snáz usnul večer.“ Většinou se mu to na Giru daří až mezi půlnocí a jednou v noci.
Rovněž vykolejení ze zaběhlého rytmu stravy, tedy z věčných variací rýže, těstovin, ryb a kuřecího masa, prospívá osvěžení mysli.
„K večeři před volným dnem nám týmový kuchař nachystá nějakou prasárničku,“ tvrdí Hirt. „Tentokrát byly hamburger a pizza. Při prvním volném dnu dokonce i hranolky. Ale tehdy nás následujícího dne nečekala horská etapa, ale jen sprinterská.“
Jen to se změnou jídelníčku není dobré přehánět ve stylu Sky na Giru 2016. Tehdy tým uspořádal o volném dni jezdcům okázalé venkovní barbecue, načež se jejich tehdejší lídr Mikel Landa odporoučel ze závodu se silnou bolestí břicha.
Současný lídr britské formace Pavel Sivakov je zdravý a zvědavý. „Vstupuji na neznámé teritorium,“ hlásí. „Jsem na své druhé Grand Tour a loni na Vueltě jsem po druhém týdnu kvůli zranění odstoupil. Jsem zvědavý, co se mnou třetí týden napoprvé provede.“
Ti, kteří do něj dnes společně se Sivakovem vjedou, narazí hned v 16. etapě na horu považovanou za nejděsivější ze všech vrcholů Gira. Zrádné a strmé Mortirolo aneb stoupání z 537 do 1 854 metrů, se sklonem 11 procent a 32 serpentýnami.
Tady se začne luštit tajenka dramatického klání, které zatím senzačně ovládá Ekvádorčan Carapaz z Movistaru.
„Myslím, že Roglič Giro nevyhraje,“ věští Hirt. „Vidím to na souboj Carapaz–Nibali. V záloze je i Landa. Ale pořád se může stát cokoliv. Tady stačí den krize a chytnete deset minut jakoby nic.“
Pro jeho Astanu nyní platí: „Určitě se pokusíme s Lópezem vyhrát nějakou horskou etapu. A ani stupně vítězů stále nejsou nedosažitelné.“
White: Bez Gavie to může být agresivnější etapaNamísto mýtického průsmyku se pojedou dvě náhradní stoupání Nikoliv 2618 metrů vysoká Gavia, která měla být střechou tohoto Gira, ale dvě kratší stoupání jsou na programu dnešní 16. etapy, které původně nesla označení královská a vyvrcholí stoupáním na Mortirolo a následnou poutí do Ponte di Legno. „Riziko lavin a ledu na silnici bylo na Gavii příliš velké," řekl ředitel závodu Mauro Vegni v nedělním večeru, když na tiskové konferenci oznámil změnu trasy. Odkazoval se i na předpověď počasí, která kromě mrazivých teplot hrozila i deštěm, jenž by sjezd z Gavie mohl proměnit na mimořádně nebezpečné dobrodružství. Trasa etapy tedy byla zkrácena z původních 226 na 192 kilometrů a v jejím itineráři se nově objevily průsmyk 3. kategorie Cevo na 89. kilometru a další stoupání 3. kategorie Aprica na 128. kilometru. Původně měli jezdci v etapě i s Gavií nastoupat 5200 výškových metrů. „Teď jich bude 4800, a to je stále pořádná porce práce," dodává Vegni. Svojí délkou i strmostí mají nově zařazená stoupání daleko k mýtické Gavii a mnozí závodníci, včetně Vincenza Nibaliho a Richarda Carapaze litují, že k takové změně muselo dojít. JAK SI PORADÍ SE 16. ETAPOU? Zleva Richard Carapaz, Primož Roglič a Vincenzo Nibali, první tři muži pořadí. Carapaz vyrůstal v Ekvádoru v nadmořské výšce 2800 metrů, ještě výše než je Gavia. „Etapy v co nejvyšších nadmořských výškách bývají proto jeho výhodou," podotkl Chente Garcia, jeden ze sportovních ředitelů stáje Movistar. Matt White, sportovní ředitel Mitcheltonu-Scott, soudí: „Změna trasy nemusí zákonitě znamenat, že půjde o snazší den. Naopak, může napomoci k agresivnějšímu závodění. Gavia je tak dlouhé a obtížné stoupání, že na ní nemůžete jet příliš agresivně. Ta dvě náhradní stoupání naopak lze absolvovat mnohem výbušněji.“ Velké finále etapy se pochopitelně odehraje na Mortirolu. Kdo zná toto stoupání, může snáz odhadnout, jak si zde rozvrhnout síly. „Občas na něm máte pocit, že jde o nekonečnou horu," říká Vincenzo Nibali. Letos se stoupá nahoru z obce Mazzo di Valtellina. „Což je ta těžší verze," poukazuje Jan Hirt. Předloni, kdy Mortirolo bylo na programu Gira zatím naposledy, na ně vyjížděli ze „snazší“ strany z Edola. V (ne)znalosti této hory spočívá rovněž slabina Primože Rogliče. Dosud nikdy ve své kariéře na Mortirolo nevyjel. K obtížnosti stoupání navíc dnes přibude faktor zimy a dost možná také deště. „Nesnáším takové počasí. Ale musím se s ním srovnat," říká Nibali. Čeká nás - i bez Gavie - vzrušující den. |