"Alsgaard je hodně vysoký, a proto jsem se v posledním sjezdu držel za ním a čekal na posledních sto metrů. A vyšlo to," radoval se v cíli 33letý švédský běžec, který vyhrál v Bedřichově také v letech 2003 a 2004.
Zdá se, že jste specialista na Jizerskou 50.
Velice se mi líbí, to je pravda, ale že bych byl specialista, to asi ne. Já jsem specialista celkově na dlouhé tratě.
Když Padesátku srovnáte s ostatními dálkovými běhy v Evropě, jak vám vychází?
Tahle trať je těžká a trochu připomíná tratě ve Světovém poháru, i když ty jsou přece jen náročnější. Ale ostatní dálkové běhy – třeba italská Marcialonga nebo Vasův běh – se konají na rovinatějších tratích. Tady přece jen máte kopce. Jizerská je podle mě druhý nejtěžší lauf po norském Birkebeineru. A když vyjedete nahoru, naskytne se vám krásný výhled. Jezdím sem opravdu velice rád.
V Bedřichově bylo zrádné počasí. Jak se vám připravovaly lyže?
S výběrem lyží a vosku to nebylo nic jednoduchého. Bylo dost teplo a stopa klouzala, nahoře na vrcholcích bylo naopak chladněji a víc nového sněhu. Takže byl velký problém mít dobré lyže na celou trať. Ale myslím, že se nám to celkem povedlo. Zvolil jsem skejtové lyže a upravili jsme je práškem. Jelo se mi docela dobře a do závěrečného sprintu jsem šel z velké rychlosti.
Dá se říct, že teď máte špičkovou formu?
Ano, v létě i na podzim jsem opravdu hodně trénoval. A teď zkusím zajet dobře své oblíbené dálkové běhy klasikou. Jizerská padesátka je pro mě vždycky první velký závod sezony, teď už se těším na ty další.
Český běžec Stanislav Řezáč by rád jel na olympiádu do Vancouveru. Vás to neláká?
Víte, nominovat se tam je velice těžké, ve Švédsku je spousta dobrých lyžařů. A podle mého názoru není možné dělat obojí dobře. Buď si vyberete delší tratě – a to je můj případ, anebo se soustředíte na kratší.
