"Já jsem nedoufal ani ve vítězství, protože jsem teď měl delší pauzu," říká závodník, jenž v této sezoně měl jezdit kompletní seriál mistrovství světa superbiků. Absolvoval ale jen úvodní dva závody a pak se ze startovní listiny vytratil.
Proč jste svému vítězství na trati, kde jste vyhrál i v předcházejících dvou letech, nevěřil?
Protože jsme od těch dvou závodů mistrovství světa na motorku ani nesáhli a já jsem také skoro vůbec nejezdil. Po konci s mistrovstvím světa jsem měl dokonce takový splín, že toho nechám a budu je testovat.
Vždyť jste chtěl jezdit kompletní mistrovství světa. Proč z toho sešlo?
Samozřejmě kvůli financím. My jsme do mistrovství světa šli s tím, že budeme spolupracovat s týmem Yamaha Itálie. Jenomže pak Yamaha tým prodala, nechali tam jen Rossiho v GP, přišli noví lidé, skončili ti, se kterými jsme komunikovali a bylo to špatné.
Co nefungovalo?
Dohodli jsme se na motocyklu, měl jsem mít loňský model, ale nakonec z toho byla podobná, kterou jsem už měl a nebylo to nic moc. V závodě dlouho nevydržel. Třeba pět šest kol jet s ostatními, rozdíly nebyly velké, ale pak to šlo dolů.
Z testů nakonec ale byly i závody, Hořice jste nevynechal, chystáte se do Brna.
Přijel jsem si zazávodit, jinak se spíš chci dobře připravit na Brno, kde snad také pojedu.
Jak jste se v Hořicích vyrovnával s tak dlouhou pauzou?
V samotném závodě jsme měli obavu, že nám motor nevydrží, už měl možná pět set kilometrů přetočeno. A poslední dvě kola to bylo znát, motorka už vůbec nejela, do cíle jsem ji tlačil očima. Technici jen kroutili hlavou, jak to v motoru rachotí.
Přesto z toho byl výborný závod, ve kterém jste si o tři vteřiny zlepšil svůj traťový rekord a vyhrál jste. Jaká taktika vám k tomu pomohla?
V Hořicích se musí jet na jistotu, nedá se moc riskovat. Aspoň já to tak beru. Možná by se dalo jet rychleji, ale chtělo by to delší čas na trénování a také nastavení motorky, třeba převody jsme vůbec nechytili.
Dlouho vám byl vyrovnaným soupeřem Petr Čermák a byly z toho skvělé časy. Jak bylo těžké mu ujet?
Já jsem se nikam nechtěl hnát, ale on jel opravdu dobře a stále byl za mnou, musel jsem přidat.
Jak moc mrzí, že jste přišel o traťový rekord?
Tak to samozřejmě trochu jo, ale příští rok ho třeba budu mít zase já. Čermák mě překvapil, netušil jsem, že jede tak rychle, myslel jsem si, že se přibližuje ve chvílích, kdy byla žlutá vlajka. Ale on se držel a jezdil výborné časy.
Teď už jste se v Hořicích dostali pod dvě minuty dvacet vteřin, o kolik se to dá vůbec ještě zlepšit?
Určitě se dá, řekl bych o tři čtyři vteřiny. Ale je třeba mít volnou trať. proto se do toho v tréninku i v závodě musí vletět, protože když se trať naplní a musí se předjíždět, je to na úzké trati dost složité. Jenomže třeba v tréninku jsem nechtěl riskovat, protože jsem dlouho nezávodil.
V Hořicích je už málokde vídaná trať, ne každý si na ni troufne. Jak vyhovuje vám?
Nevadí mi a lákali mě třeba už do Macaa, kde je něco podobného. Já jsem na podobných okruzích začínal. Je to hodně o zkušenostech. Kdo jede třeba v Hořicích poprvé, nemá skoro šanci. Jezdí se tam úplně jiná stopa než na automotodromech. Já už to mám ale v Hořicích najeté, vím přesně kde a jak najet, je to ohromná výhoda.
 Silniční motocyklový jezdec Jiří Dražďák. |
