„Být do pátého místa byl můj plán. Zvlášť po bronzu z podzimního mistrovství Evropy ve švýcarském Grenchenu. To mi dodalo sebevědomí. Ale nakonec můžu být rád i za osmé místo, tři týdny před Londýnem jsem totiž spadl na soustředění na Mallorce,“ vysvětlil třiadvacetiletý dráhař ze Zábřehu.
Byl to vážný pád?
Na startu mi praskl řetěz, v cukuletu jsem se ocitl na zemi a nevypadalo to vůbec dobře. Měl jsem naražené koleno a rameno, takže jsem odpoledne strávil ve španělské nemocnici. Rameno mě bolelo dost, spadl jsem na vrchní pouzdro ramenního kloubu a báli jsme se, aby nebyla zlomená klíční kost. Nakonec se ukázalo, že to je jen víc naražené, takže druhý den jsem seděl na kole a jezdil jen na lehký převod. Musím zaklepat, dopadlo to ještě docela dobře na to, jaký to byl škaredý pád.
Limitoval vás při závodě?
Nechtěl jsem si to připouštět, věřil jsem, že na závod to bude stoprocentní. Ovšem na trénincích jsem cítil, že mě omezuje hlavně rameno. Ale jakmile přijde závod a s ním natěšenost, adrenalin, bolest nevnímáte. Nemyslím, že mě to omezilo. Ale trošku mi asi chyběly tréninky před samotným šampionátem.
Vaše bronzová jízda z podzimního evropského šampionátu by stačila na medaili i v Londýně. Má smysl se tím zaobírat?
Když jsem porovnával i výkony ostatních, tak z toho vycházelo, že dráha v Londýně byla o trochu pomalejší, takže to by nejspíš platilo i u mě. Ale to jsou jen spekulace, co by bylo, kdybych přijel ve stoprocentní formě, a jestli by to stačilo na medaili.
Šampionát byl na ostrovech velmi sledovaný, jakou měl kulisu?
Lístky na všechny dny šampionátu byly vyprodané za padesát vteřin. Atmosféra byla famózní, a kdykoli byl na startu Angličan, tak diváci málem zbořili halu. Když šest tisíc lidí začne řvát a povzbuzovat, tak vám to dodá ten správný drajv a nakopne vás to. Samozřejmě povzbuzovali i ostatní jezdce, nejen domácí. První půlku kilometru jsem měl rozjetou na medaili, takže jsem slyšel ten řev. Bylo to hodně příjemné a pro jezdce je to dobrý motor.
Na šampionátu prožily v bodovacím závodě dvojic skvělý návrat na dráhu i dvě hvězdy Tour de France - šampion Bradley Wiggins a vítěz 24 etap Mark Cavendish. Jaký na vás udělali dojem?
Byla to naprostá bomba. Neměl jsem tu čest vidět závěrečný madison živě, sledoval jsem ho doma u televize. Překvapily mě jejich excelentní výkony. Jsou to slavná cyklistická jména a oba ukázali, že titul jim náležitě patří.
Jaké máte šance na start v Riu?
Pořád jsou dveře otevřené. Díky Pavlovi Kelemenovi se kromě sprintu vyjelo druhé účastnické místo na olympiádu i v keirinu. Pavel má jedno místo zabrané v keirinu i ve sprintu, ale o druhá v obou disciplínách se bude bojovat. Rozdáme si to s Adamem Ptáčníkem a Tomášem Bábkem. Kdo bude nejrychlejší a nejsilnější, tak pojede. Šance je pořád dost velká.
Co bude rozhodovat?
O tom jsme se s trenérem zatím ještě nebavili. Před olympiádou ale budeme pořád na soustředěních, nejprve čtrnáct dní v Cottbusu a pak dva týdny v Coloradu. Čekám, že se rozhodne spíš podle výkonnosti, kdo je na tom nejlépe, než závodu.
Jaký máte program po skončení dráhové sezony?
Teď máme čtrnáct dní volno, takže doháním školu. Pak si chci dát čtyři pět dní odpočinku v nějakém wellness a nabrat síly do další přípravy. Nejdřív to bude najíždění základních kilometrů na silnici - nejprve v Brně a pak na Mallorce. Jeden z prvních závodů bývá v Cottbusu začátkem dubna.
