Doug Beal je strůjcem perfektní americké obrany, mužstva, které vyhrálo olympijské hry v letech 1984 a 1988.
V závěru minulého roku přiletěl do Ostravy za svým synem Mitchellem, který působí ve zdejším extraligovém týmu.
„Před dvěma roky jsem sice odstoupil z funkce ředitele Amerického volejbalového svazu, ale pořád jsem velmi aktivní,“ vyprávěl jedenasedmdesátiletý Beal v rozhovoru pro Český rozhlas a MF DNES. „S tím, co jsem dlouhé roky dělal, není jednoduché najednou úplně skoncovat a změnit život. Takže stále přednáším, a když mě zástupci amerických celků požádají o konzultaci, rád vyhovím.“
S hráčskou reprezentační kariérou skončil v roce 1976. Od roku 1977 soustředil nejlepší hráče Spojených států do národního střediska a stal se reprezentačním trenérem. I jeho zásluhou se volejbal stal jedním z nejpopulárnějších sportů na světě.
Do Ostravy jste přijel za synem. Co jste mu říkal, když se rozhodl vyrazit za volejbalem do Evropy?
Že když jsem ještě hrával, tak jsme jezdili hrát jen do tehdejšího Československa, Polska, Rumunska, Bulharska, Sovětského svazu... Nikdy jsme nehráli ve Francii, Itálii, Nizozemsku, kde byl volejbal na velmi nízké úrovni. Teď je to jiné.
Československý volejbal patřil do roku 1970 mezi světovou elitu. Co by tam české volejbalisty mohlo vrátit?
Musejí mít podporu olympijského výboru, státu. Ty nejvyšší orgány musejí být volejbalu nakloněny a spolupracovat. Když jsem hrál a trénoval, byl český a slovenský tým společný, a možná proto bylo vše jednodušší. Ale rozpadla se i Jugoslávie, Sovětský svaz. Východní Evropa se geograficky velice změnila a západní Evropa je o dost silnější. Pojmenovat důvody, proč český volejbal za těmi nejlepšími zaostává, není lehké. Evropský volejbal je celkově na vysoké úrovni, hodně zemí ho hraje stejně jako fotbal. Možná se musí změnit něco uvnitř vaší země, aby podpora ligy i národního celku byla větší. Ale historie a kultura volejbalu je tady velmi silná.
Jak se vůbec volejbal změnil za ty roky, co se v něm pohybujete?
Obrovsky. Hráči jsou vyšší než dříve, silnější, rychlejší. Někdy to je zajímavé, někdy ne, protože bývá dost chyb. Ale fyzická zdatnost nynějších hráčů je úžasná. A pořád narůstá. V USA je volejbal, co se týče ženského sportu na středních školách a univerzitách, sportem číslo jedna. Každopádně ve Spojených státech je nyní volejbal až čtyřikrát rozšířenější, než byl před deseti roky.
Čím to je?
Pomáhají úspěchy národních celků. Stále oblíbenější je i beachvolejbal. To je skvělé pro volejbal na celém světě. Rostou všechny profesionální ligy, Liga mistrů... Jsem velmi šťastný, jak je volejbal populární.
Jenže v USA volejbal stále nemá profesionální ligu na rozdíl od jiných sportů. Je to velký problém?
Ano. Tuším, že více než čtyři sta hráčů kvůli tomu ze Spojených států odchází. Hodně diskutujeme s různými lidmi a různými zájmovými skupinami o vzniku profesionální soutěže, ale je to těžké, těžší než v jiných zemích.
Proč?
Kvůli rozlehlosti USA. Taková soutěž potřebuje hodně peněz. Velké náklady jsou na cestování, na televize, na haly, na vybavení. Potřebujeme soukromé investice. Těžko se to vysvětluje, když v jiných sportech to jde.
Věříte, že Amerika bude mít profesionální volejbalovou soutěž?
Jistý si nejsem, ale optimista ano. Během dvou tří let třeba nějaká vznikne. Už teď ligu máme, i když ne ryze profesionální. Díky tomu je vše o něco nadějnější. Jenže náklady jsou stále velmi vysoké.
Nemrzí vás, když jste v roce 1984 vybojovali první olympijské volejbalové zlato pro USA, že hry v Los Angeles bojkotovala většina zemí tehdejšího komunistického bloku?
I dnešní problém je, že politika se až moc angažuje do sportu, právě v olympijských hrách. Vidět to je na potížích s dopingem. Na Rusku. Je to vážný problém. Jsem člen Americké antidopingové agentury, takže mám k této problematice blízko. Ale pokud jde o volejbal, důležité je, že dnes je v tom americkém více peněz než v roce 1984. Tehdy tam nebylo skoro nic.
Jste s hráči z roku 1984 ve spojení?
S mnohými ano, i když bydlí po celých Spojených státech. Ale setkáváme se. Všichni stále žijí. Jen jeden měl vážný zdravotní problém, když ho na kole srazilo auto. Ale uzdravuje se. Je to úžasné, že všichni hráči i trenéři z tehdejšího celku jsou v pohodě.
V tom týmu jste měl Aldise Berzinse. Jeho syn Mikelis hrál před třemi roky za Ostravu.
To je zajímavé... Je vtipné, že zrovna, když jsem byl v Ostravě, tak mi Aldis napsal zprávu.
V minulosti se hrála nejlepší volejbalová soutěž v Itálii. Jak je tomu nyní?Vyzdvihnout jednu ligu je složité. Ta italská ale pořád patří na špici. Polská je velmi dobrá stejně jako brazilská. Hodně silná je ruská nejvyšší soutěž. Že je kvalitních soutěží více, je moc dobré pro celý volejbal, který se rozvíjí také v Africe a svou úroveň si stále drží v Jižní Americe. Nahoru jde Čína, dobrý volejbal se hraje v Srbsku, Německu, Francii...
Legendární kouč se na svého syna vůbec neptalUniverzál Mitchell Beal, syn legendárního trenéra Douga Beala, bojuje o místo v sestavě volejbalistů Ostravy. Do týmu přišel po tom, co působil v Belgii a Švýcarsku. Doug Beal uvedl, že svého syna ani dceru nikdy příliš netrénoval. Ani je do volejbalu nenutil. „Pro mě bylo vždy důležité, aby si sami vybrali, co chtějí dělat,“ řekl někdejší trenér. „Ale jsem připravený jim pomoci, kdykoliv si přijdou pro radu.“ Doug Beal s ostravským trenérem Janem Václavíkem o svém synovi vůbec nemluvil. „Je vidět, že Doug respektuje práci jiného trenéra a nějaký dotaz by z jeho pozice mohl být vnímán jako ovlivňování, čemuž se chtěl vyhnout. Ale na druhou stranu... Já koučuji rok a něco, zatímco Doug je ve volejbale přes čtyřicet let,“ řekl Václavík. |
