Když areál pardubického závodiště opouštěl naposledy, byl rád, že vůbec odešel po svých. Do řeči mu po nepříjemném pádu vůbec nebylo. Tentokrát měl Marcel Novák o poznání veselejší náladu.
„Mám radost, protože se nám podařilo vyhrát s Playerem z naší stáje a také hlavní dostih, kde jsem konečně uspěl na koni pana Váni, s nímž jsme se domluvili na spolupráci na pár závodů. Těší mě i druhé místo s Nickem. Jeli jsme sem s dvěma koňmi. Přáli jsme si dopadnout co nejlépe, máme první a druhé místo, takže skvělé,“ prohlásil spokojený Novák.
Stříbrný pohár jste díky výtečnému závěru opanoval se Sundarou, jehož jste jel poprvé. Jaké na něm bylo svezení?
Takové normální. V dnešní době je výhodou, že jsou videa, takže když koníka neznám, prohlédnu si je. Koukám na ně i kvůli pozici, abych věděl, kde zabrat, kde ubrat a kde nastoupit. Sundaru jsem viděl v Meranu, kde s ním Pepča Bartoš skončil druhý. Ovšem tam šel ze špice, ale i tak závěr krásně zvládl. Po jezdecké stránce podal super výkon.
Se Sundarou jste zaútočili až ke konci, volil jste s Playerem také záměrně opatrnější strategii?
Snažil jsem se s ním pozici vybírat. Chtěl jsem být více vzadu, ale když to v oranici házelo, šel jsem raději vpřed, aby kůň nebyl zablácený.
Měli jste v hlavním dostihu, klasické steeplechase na 4 400 metrů, jen čtyři soupeře. Překvapila vás tak nízká účast?
Každý jezdí většinou na klasiky do ciziny, kde se běhá o více peněz. U nás na ně moc koní specializovaných není, každý se věnuje spíše krosům. Ale čekal jsem, že bude tak sedm osm koní.
Měli jste to tím pádem snazší, když nebyla žádná tlačenice?
Vždycky když se cválá a pole se roztáhne, je plus, že kůň vidí na skok. I tak se ale něco může vyvést, nicméně určitě je to jednodušší.
Jak často vůbec jezdíte klasiky?
Je to libovolné. Teď jsme jeli hyrdy (dostih s proutěnými překážkami), klasiku i krosové překážky. Závisí to na tom, jakého koně stáj zrovna má a kam mě trenér posadí.
Dávají klasiky žokejům zabrat méně, když nemusí absolvovat těžké skoky?
Už mám Pardubice dobře najeté a mám je nejraději. Když je dobrý kůň a štěstí, dá se jezdit všechno bez rozdílu.
V dostizích s kurzem vedeným přes oranici vypadali někteří jako po motokrosu. Byla půda hodně podmáčená?
Po dlouhé době tady zapršelo, takže oranice byla hlubší. Počasí poručit nelze, ale závodit se dalo. Chtělo to akorát jet v klidu a opatrně. Pro koně to nebylo ideální, ale s tím nikdo nic neudělá.
