Před dvěma týdny si splnil klukovský sen. Ve čtyřiatřiceti letech vyhrál v rakouském Hochfilzenu mistrovství světa. Závod na dvacet kilometrů.
Roman Dostál si svůj úspěch ještě pořádně neuvědomuje. "Beru to rozumně, střízlivě. Možná si začnu zlaté medaile pořádně vážit, až s biatlonem skončím. Emoce ale možná vzplanou už v sobotu v Letohradě. Tam mám blízké. Vím, že mi úspěch přejí upřímně," tvrdí tamní rodák.
Měsíc nebyl doma. Nejdřív soustředění v osvědčeném Obertilliachu, šampionát v Hochfilzenu a finále Světového poháru v sibiřeském Chanty-Mansijsku. A pak ta cesta domů. Leteckému speciálu se porouchala dvířka, a tak celá výprava čekala osm hodin. Závodníci polehávali na podlaze haly. A z promrzlého Ruska se vraceli přes Mnichov.
"Zatím jsem jen dvě hodinky poseděl u sousedů, kteří pro mě připravili překvapení. Na dům přidělali transparenty. V úterý jsem chodil na různá pozvání, byl taky u jabloneckého starosty a dneska jsem přijel na tiskovou konferenci sem do Prahy," rekapituluje program posledních hodin.
Zlatou medaili přivezl ukázat v batohu, ochotně s ní pózoval fotografům i televizním štábům. S novináři si povídal kamarádsky. Neodmítl nikoho. "Chci zůstat stejný. Nebudu měnit image, točit každou reklamu, s kterou za mnou někdo přijde. A prodat medaili? Za žádnou cenu. Doma jí zatím schovám do skříně, kde mám další věci, kterých si vážím."
Bydlí v Lučanech nad Nisou, v rodinném domku s manželkou Hanou a čtyřměsíčním synem Romanem. "Hodně za tu dobu, co jsem ho neviděl, vyrostl. Je mi hodně podobný, nemusím mít strach, že by nebyl můj," řekl a rozesmál i okolí: "Malý je nespavec. Manželka si s ním dost užila. Teď jí snad pomůžu. Přes den s ním půjdu ven. Máme i psa, a tak to vezmu najednou."
Čeká ho šest týdnů volna. Od trenéra Milana Janouška dostal každý z reprezentantů pouze individuální tréninkový plán. O horách nechce teď po sezoně ani slyšet, k moři nepojede kvůli synovi. Možná až někdy na podzim. "Mám dost práce na domě. Chtěl jsem začít už teď, ale doma máme 80 centimetrů sněhu, tak si musím počkat," říká závodník SKP Jablonex a známý kutil.
Ještě předtím se bude starat o biatlonové věci. Věří, že se jeho titul mistra světa dokáže lépe prodat než před dvěma lety u Kateřiny Holubcové. "Všichni se snad z chyb poučili," doufá. Bude si vybírat manažera, nechce kývnout hned na první sponzorskou smlouvu. Začne dělat trenérskou školu.
Dostál nemá strach, že by si rok před olympijskými hrami v Turíně na sebe ušil bič. "Jsem rád, že se to vůbec povedlo. Kdo biatlonu rozumí, pochopí, že umístění v desítce, patnáctce je super. Letos ve svěťáku bodovalo 92 lidí ze 116. To je důkaz vyrovnanosti. Já budu dělat dál všechno stejně. Pro úspěch maximum. Jak dlouho? Záleží na zdraví, pokud bude sloužit, můžu dva tři roky závodit klidně. Hlavně, aby mě biatlon bavil a mělo to nějakou cenu. Pak bych rád předával zkušenosti jiným," dodal s úsměvem.
