Za volantem světle zbarveného Mitsubishi EVO X předváděla tmavovlasá slečna jízdy, kterým v lesních ochozech uznale kývala i řada mužů. Vhledem k panujícímu proměnlivému počasí přitom měla dilema, jaké správné obutí jejího plechového speciálu zvolit.
„Na první trénink jsem jela media, která stoprocentně odvedou vodu. Pak, jak asfalt oschl, mi nasadili jinou směs, což nebyla dobrá volba, jelikož mi to i na rovině hodně létalo ze strany na stranu. Nebylo to nic moc, ale přesto jsem zajela o dvě vteřiny lepší čas než v tréninku, což byl nadlidský výkon,“ popisovala své dojmy letos třiadvacetiletá závodnice.
Mechanici ze stáje Empreza Racing gumy na jejím „žihadle“ opakovaně přestrojovali.
„Zkoušela jsem to pak na pětkách, ale nevěděla jsem, jak s nimi mohu naložit a jak jim mám věřit. Otestovala jsem to a dala je i na druhou závodní jízdu. To jsem si řekla: tak pojď, ty bestie. Opřela se do toho a stáhla vteřinu. Kdybych mohla jet ještě jednu jízdu, už bych se nebála a další tak sekundu ubrala,“ prohlásila Benešová, která za sebou nechala kromě dalších ženských soupeřek i početný zástup vrchařů a celkově skončila po oba dny na počátku třetí desítky. Přihlášených přitom bylo na 130 jezdců...
Dcera známého pilota Oskara Beneše, který se svým Fordem Fiesta v Ústí rovněž nechyběl, závodí již sedmým rokem. Vzpomínky na předchozí ústecké starty si ale nevybaví. Před čtyřmi lety nicméně „šplhala“ na Andrlův chlum ještě v sedadle Alfy Romeo, což byl nesrovnatelně klidnější vůz.
„To je jako nebe a dudy. Alfa je jako motokára, která se chová jinak, jelikož poslouchá. Zatočíte s ní a zahne, zabrzdíte a brzdí. Mitsubishi je jiné. Zatočíte, celé se to nakloní, ale kola jedou. Je to hádanka,“ vyprávěla.
Nyní už Benešová myslí na další výzvu, kterou je český „královský“ kopec ve Šternberku.
„Miluju to tam. Trať je rychlá a široká,“ vyjmenovala klady víkendového závodu Ecce Homo, který je opět součástí mistrovství Evropy. Ústeckou 21 tak brala jako přípravu.
„Byla kvalitní. Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte pořád jezdit, jinak se to asi nedá,“ zamyslela se Benešová. Technika ji na rozdíl od otce nezlobila, a tak už není nutné nic upravovat a seřizovat.
„Není co ladit, už je to jen na mých rukách. Auto je technicky v pořádku,“ řekla nadějná vrchařka a uznala, že má v oblibě spíše jednodušší trati, než je ta ústecká, na které ale také našla přednosti.
„Líbí se mi vracáky za odbočkou (zatáčka č. 12), kde je prudké stoupání. Tam za to člověk může s autem opravdu hodně vzít, protože tam není kam spadnout, což je super. Je totiž nepříjemné, když se blížíte k prudké zatáčce, silnice vede mírně dolů a musíte na to dupnout. Vyhovuje mi, pokud vede strmý úsek nahoru a brzdíte posléze do kopce. To je pak pecka,“ dodala Benešová.
