V průběhu minulé sezony se však Landertinger trápil.
V individuálních závodech Světového poháru se ani jednou nevešel do první dvacítky, jeho maximem byla 21. příčka ve vytrvalostním závodě ze začátku prosince v Östersundu. O dva týdny v Hochfilzenu Landertinger ani nezávodil, následně v Annecy skončil ve sprintu a stíhačce až v šesté desítce.
Proto jej jímaly chmurné myšlenky na konec kariéry ve třetině rozjeté sezony.
Ovšem rozhodl se pokračovat, k čemuž si nyní může blahopřát.
Rakušan se totiž na únorovém vrcholu sezony, mistrovství světa v Anterselvě, blýskl nečekaným třetím místem ve vytrvalostním závodě.
Rakouský biatlonista Dominik Landertinger projíždí cílem vytrvalostního závodu na MS v Anterselvě.
„Všechno jsem vytěsnil. V den X bylo vše znovu perfektní. Osud mi opět dal takový úžasný úspěch,“ radoval se Landertinger, který na šampionátu k bronzové medaili přidal ještě 17. příčku z klání s hromadným startem a rakouskou mužskou štafetu dovezl do cíle na šesté pozici.
Po těchto výsledcích se může s biatlonem rozloučit se vztyčenou hlavou.
„Měl jsem dost času na rozmýšlení. V mé kariéře byly skvělé zážitky, ale také hořké porážky. Vždy bylo mým velkým přáním skončit dobře. Díky medaili z Anterselvy mám pocit, že bojiště opouštím jako vítěz. Je to perfektní konec mé kariéry,“ pochvaloval si 32letý Rakušan pro ORF.
Hlavní příčinou jeho odchodu do sportovního důchodu je nedostačující zdraví k fungování na vrcholové úrovni. Jak sám tvrdí, problémy s meziobratlovými ploténkami by jej stály až čtyři procenta výkonu. „Už se nedokážu vyrovnat s velkými tréninkovými objemy. Když ráno vstávám, připadám si jako 65letý stařík.“
Současný, opotřebovaný stav jeho těla pramení z abnormálně vysokých tréninkových dávek, které v mládí Landertinger podstupoval. „Ve 14 letech jsem trénoval jako osmnáctiletý a v osmnácti jako 22letý,“ vzpomíná.
„Proto jsem se také ve dvaceti stal mistrem světa,“ naráží na svůj největší úspěch kariéry – vítězství v závodě s hromadným startem na světovém šampionátu v Pchjongčchangu 2009.
„Jako mladší sportovec jsem běhal hlavou proti zdi a nevěnoval pozornost tělu. Až v posledních letech jsem se stal trpělivější a zkušenější a dokázal jsem najít rovnováhu mezi stresem a relaxací,“ přiznává.
Devět medailí z vrcholných akcí
Dlouholetý rakouský reprezentant startoval na třech olympijských hrách, ze všech přivezl medaili. Ve Vancouveru byl členem stříbrné štafety, v Soči získal s kolegy bronz a ve sprintu skončil druhý, vystoupení na hrách v Pchjongčchangu ozdobil bronzem z vytrvalostního závodu.
A do Koreji přitom odcestoval pouhých šest měsíců po operaci meziobratlové ploténky. „Na začátku jsem chodil na nordic walking a věšel jsem se důchodcům na záda,“ komentoval tehdy Landertinger svou rekonvalescenci.
Na světových šampionátech pak s cenným přívěškem na krku pózoval pětkrát. Vedle zmíněného 11 let starého zlata a letošního bronzu vybojoval také stříbro z vytrvalostního závodu v Oslu 2016, další dvě medaile přidal ve štafetách.
Danke an euch alle und bleibt gesund - Thx to all of you , 22 years is enough, but it was a great time - please all of you take care and stay healthy ————————————-
#thankful #happy
„Byly to nádherné okamžiky, každá medaile má svůj vlastní příběh. Budu v dobrém vzpomínat na všechna přátelství a krásné chvíle s trenéry a kolegy z týmu. Jsem vděčný za své úspěchy a nejsem chamtivý, abych se pokoušel dostat ještě víc,“ uvedl smířeně.
Po konci úspěšné biatlonové kariéry se chce Landertinger více věnovat rodině, především svému ročnímu synovi. U sportu ale plánuje zůstat, ať už jako trenér svých nástupců či u firem pohybujících se v oblasti fitness a volnočasových sportovních aktivit.
S malorážkou do stopy v ostrém klání už ale v další sezoně nevyběhne.
Po Martinu Fourcadovi, Michalu Šlesingrovi a Kaise Mäkärainenové tak světový biatlon ztrácí další významnou a uznávanou tvář.
