Rozdíl, kterým jste vyhrál souboj s Andy Schleckem není malý, ale naopak obrovský. Co tomu říkáte?
Christian Prudhomme, šéf Tour, chtěl vždy strhující finále. Dnes měl před etapou tři chlapce v jedné minutě, to bylo opravdu těsné. Ale já jsem od rána cítil, že mám dobré nohy a dobrý den. Nestačilo to sice na vítězství v etapě, ale celková klasifikace byla to, o co mi šlo.
Cadel Lee Evansnarodil se 14. února 1977 v Katherine v Austrálii měří 174 cm, váží 67 kg jezdí za tým BMC, dřív jezdil za Lotto, Telekom, Mapei a Saeco, začínal jako biker v cross country, v letech 1998/9 vyhrál Světový pohár před dvěma lety se v Mendrisiu stal mistrem světa v závodě s hromadným startem mimo Tour de France ovládl bodovací soutěž na Giru, závody Kolem Rakouska, Romandie, Tirreno-Adriatico nebo slavnou jednorázovku Valonský šíp |
V jakou chvíli jste cítil, že to bude váš den?
Už když jsem na jaře při závodě Dauphiné jel na této trati, říkal jsem si: K téhle časovce musím přijet s dobrýma nohama, je vážně tvrdá a ve třetím týdnu Tour může být zničující. Věděl jsem, že si na ni musím ponechat trochu energie. V předchozích dvou dnech v Alpách jsem však musel ze sebe vydat extra energii navíc. Tušil jsem, že to bude složitější než obvykle. Ráno jsem nemohl dospat. Ale po krátké projížďce jsem se cítil O.K., věřil jsem si.
Andy Schleck závod Dauphiné nejel a poprvé si vyzkoušel trasu této časovky až ráno před startem. Byla to z jeho strany chyba?
Já tu nejsem od toho, abych kritizoval jeho přípravu. Nevím. Musíte se zeptat Andyho.
Vám trvalo deset let, než jste se dopracoval k vítězství v Grand Tour. Jak se nyní cítíte, když jste to prakticky dokázal?
Zvykl jsem si na kritiku, že nedokážu vyhrát Grand Tour. Už na Giru 2002 jsem měl trikot lídra a ztratil ho. Tehdy jsem potřeboval čas, abych se transformoval z bikera na silničního cyklistu. Na Tour jsem potom začal závodit v sezoně 2005, kde jsem pracoval pro Robbieho McEwena. O rok později jsem už byl čtvrtý a 2007 druhý, jen o 23 vteřin. To bylo tak těsné, ale Contador měl tehdy opravdu dobrý den. V roce 2008 pak byl každý přesvědčen, že vyhraju, ale pád v 9. etapě způsobil, že to byla má nejtvrdší Tour v životě. Tolik jsem trpěl kvůli zraněním a v závěrečné časovce jsem už nedokázal sebrat Sastremu vítězství. Také loni jsem si vzal žlutý dres v první horské etapě, jenže potom jsem upadl a zlomil si ruku. No a teď jsme tady, jeden den od Paříže...
Už i australský premiér vyzval, aby byl v případě vašeho vítězství vyhlášen státní svátek.
Ach, ne! Opravdu? Státní svátek? No, pro ekonomiku to asi nebude nejlepší... Ale nechme debat o politice, byl to zatím krásný den. Co říci? Jsem tím poctěn. Doufám, že každý v Austrálii si to užil, když sledoval, jak tady závodím. A že si to užijí i zítra, až budu na Champs Elysées.
Komu byste věnoval své vítězství?
V mé kariéře, která už trvá dvacet let, bylo kolem mne mnoho dobrých lidí, mým prvním koučem ve čtrnácti letech počínaje... Ale pokud mám někoho jmenovat, pak je to trenér Aldo Sassi, který ve mne vždy věřil. Pro něj, kdyby byl tady dnes byl... (zadrhne se a rozpláče, Sassi zemřel na rakovinu) Vyhrál jsem v Mendrisiu mistrovství světa 2009 pouhých šest kilometrů od jeho domu, to byl úžasný zážitek. Potom mi říkal: Jsem přesvědčen, že jednou vyhraješ i Grand Tour - a doufám, že to bude Tour de France, protože potom se staneš nejkomplexnějším cyklistou této generace. Být tu dnes bez něj je pro mě opravdu smutné. (opět pláče)
Po celou tuto Tour jste se držel do čtvrtého místa celkové klasifikace. Byla to tedy pro vás takřka perfektní Tour?
Měl jsem i trochu problémů - v pátek s kolem, nebo když v etapě na Galibier ujížděl Andy Schleck. Ovšem klíčem k titulu z Tour je vyrovnanost výkonů. Tu jsem tady ukázal, jak v prvních deseti dnech, tak v horách. A když jsem potřeboval, měl jsem kolem sebe chlapce z týmu, kteří pro mě především na rovinách odváděli úžasnou práci. Tým se mi doslova obětoval, aby mě dostal do pozice, v jaké jsem byl teď na startu.
Mnozí vás předtím kritizovali, že vypjaté situace neumíte unést.
Jsem jen člověk. Jsem nervózní stejně jako ostatní lidé, když se jim věci nedaří. Ale letos bylo naše plánování před Tour tak důkladné! To mě uklidňovalo. Celá stáj počínaje našim šéfem Johnem Lelanguem pracovala nesmírně tvrdě, i inženýři, kteří v továrně BMC vyvinuli náš časovkářský speciál. Já k tomu přidal své zkušenosti a znalosti z šesti Tour de France. A měl jsem štěstí, že se mi tentokrát na trati vyhýbala smůla.
V letech, kdy jste byl dvakrát druhý, se hodně hovořilo o dopingu v cyklistice. Jak moc si myslíte, že pročištění cyklistiky vám pomohlo k dnešnímu vítězství?
Ach, já si nemyslím, že jsem v dobré pozici, abych to komentoval. Sorry.
Proč to nechcete komentovat?
Nejlepší příklad, jaký mohu dát, je, že ukážu, jak je možné sportovat čistý. Od názorů jsou tu jiní.
