Neměl jste trochu strach, když jste byl při náběhu do cílové rovinky zavřený?
Neměl. Věděl jsem, že se tam vejdu. A i kdyby mě tam ten Ir nepustil, počkal bych si a oběhl bych je zvenku, rychlost jsem měl.
Předtím se na trati poněkud boxovalo, že?
No když jsem se na to díval zezadu, tak si ti kluci nejspíš mysleli, že je to americký fotbal. Co ti tam vyváděli, to byla docela sranda. Trošku se pošťouchali. Holanďan Lathouwers to oběhl přes trávu a když se vracel zpátky, dostal bodyček.
Kontroloval jste závod dlouho ze zadních pozic. Jste tedy tak trochu jako slavný Borzakovskij?
No už se snad řadím mezi ty lepší půlkaře a ti běhají zezadu. Myslím, že jsem udělal dobře, že jsem si to zezadu rozumně pohlídal a vyhnul se tak kolizím. Zítra už to bude snad klidnější. Já jsem před rozběhem vždycky hodně nervózní. Na semifinále už jdu naopak s čistou hlavou. Zatímco v rozběhu jsem opatrný a mám strach, na semifinále jdu jako vlčák a těším se.
Zase budete v semifinále vyčkávat?
Uvidím podle průběhu. Ale asi jo, nebudu se hnát dopředu. Vím, že mám dobrou závěrečnou dvoustovku. Důležité je být před poslední dvoustovkou kolem čtvrtého místa, pak to bude dobré.
Dva velcí favorité tu chybí, právě Borzakovskij a Nizozemec Som. Vaše medailové šance stouply, že?
Určitě. Sice nechci říkat, že mám radost, že tu ti kluci nejsou, ale je to sport. Teď se uvidí, kdo z dalších favoritů to využije nejlíp. Uvidíme. Je tam dalších čtyři pět kluků, kteří mohou mít medaili. Teď náš ale čeká teprve semifinále. Je to ještě daleko.
