V podzimním počasí, na začátku léta, se jelo podle plánu. „I při problémech s počasím a deštěm se nám to nějakým zvláštním způsobem vyhnulo, vše proběhlo naprosto v pohodě,“ raduje se Miroslav Musil, šéf pořadatelského sboru. Na počasí svým způsobem doplatil pouze český jezdec Richard Wolff. „Nedokázal jsem optimálně vyladit motorku.“
Kvalifikaci vyhrál Němec Jörg Tebbe, jenž v loňském mariánskolázeňském Challenge skončil na druhém místě. To byl jeden z favoritů. Druhý skončil Josef Franc, současná česká dlouhodrážní a trávařská extratřída. Další velký favorit. Třetí dojel ve finále Angličan Glen Phillips, který má bohaté zkušenosti z vrcholových závodů na dlouhé i travnaté dráze.
Do závodu bylo nasazeno patnáct jezdců plus dva náhradníci, čeští mladíci Michal Dudek a Michal Škurla. Přímo jel i Roman Čejka, startovní pozici přebral místo jezdce nizozemské federace KNMV. „Jeli velmi dobře, neztratili se. Technicky na ty staré kozáky nemají, ale jízdní technikou v ničem nezaostávali,“ všiml si Musil.
Měl jsem problém nastavit motorku, stýská si WolffO sedmé přímo postupující místo se musela jet dodatečná rozjížďka. V ní neuspěl český jezdec Richard Wolff a zůstal prvním náhradníkem do Challenge, prohrál rozjezdovou jízdu o přímý postup s Francouzem Lespinassem a celkově zůstal pod čarou o jediný bod. „Je to hořký kalich. Bylo to hrozně náročné a závody stály hrozně moc sil, nedařilo se mi nastavit motorku. Bylo to o nastavení a já bohužel to správné nenašel. To není výmluva, spíš velký paradox,“ povzdechl si Richard Wolff. Právě technický problém mu zabránil z velké části v honbě za lepším výsledkem. „Snažil jsem se abych motorku zrychlil, různě jsem ji přenastavoval, dělali jsme spoustu změn, ale bohužel to nepřineslo ovoce. Je těžké motorku nastavit, když je v průběhu dne několik přeháněk, ale to je pro všechny stejné. Já nedokázal najít takové nastavení motorky, aby byla rychlá.“ Motorka se dá doladit, různými přenastaveními rychlost získáte, Wolfovi se to v sobotu nepovedlo. Jen v motorce ale problém nebyl. „Chyběly tam nějaké body, mrzí mě hlavně, že jsem v první jízdě prohrál o čtvrtku předního kola a ten bod chyběl k přímému postupu. Prostě dva body jsem mohl udělat někde v průběhu závodu,“ dodal Richard Wolff. Musel tak jít do rozjezdu. „I když jsem si věřil, prostě jsem Francouze neporazil, i když ve druhém kole jsem ho docela slušně doklepl, pak už jsem neměl na to ho předjet,“ lituje ztracené šance český jezdec. Do Mariánských Lázní jel pro postup. „To by byl špatný přístup říct, když jedete na závody a nechcete postoupit, to by byla hloupost.“ Přes všechny problémy Wolff bojoval, rval se v každé jízdě. „Dal jsem do toho všechno, cítil jsem se dobře, nevzdával jsem se, bojoval do posledních metrů, ale prostě to nestačilo,“ konstatuje. Chyby, co udělal, už po závodě věděl. Jednu jízdu vyhrál, ale jak říká: „Hrozně jsem se na to nadřel.“ Plochá dráha a dlouhá zvlášť je nesmírně fyzicky náročný sport. „Den obsahoval sedm jízd ostrých závodních a čtyři tréninkové, to je jedenáct čtyřkilometrových okruhů a člověk, i když je na tom fyzicky dobře, tak je úplně vyždímanej,“ přiznal po závodech Richard Wolff. |
Při tréninku spadl Dán Nymark a místo něj byl do závodu nasazen Michal Dudek. „Jel velmi hezký závod, naši mladí vůbec nezklamali.“ Michal Škurla se dostal také do akce, jel místo Rusa Gafurova. „Jel velmi hezky, udělal sice jen bodík, protože měl potom problémy s motorkou, ale dobře.“
V Mariánských Lázních se sešlo osm národností, jednotlivé národnostní federace nasazují podle svého klíče. Na poslední chvíli nastala změna u původně nasazené francouzské, rakouské a holandské federace a rakouská federace rezignovala na svoje místo.
Oproti loňské Challenge se nyní v Mariánských Lázních jelo „jen“ první kolo kvalifikace. „Nepůjde nijak taktizovat. Každá národní federace posílá do prvního kola za sebe to nejlepší, co má k dispozici. Tím je tato část mistrovství světa jedinečná,“ vysvětloval už před startem Jaroslav Pták z organizačního štábu.
A tak to bylo i na dráze. „Odjely se čtyři základní jízdy, po nich následovaly dvě semifinálové rozjížďky, do kterých postoupilo deset nejlepších jezdců,“ říká Miroslav Musil. „Z toho postupovalo sedm jezdců plus jeden náhradník. Pět finalistů postoupilo plus další dva semifinalisté s nejvyšším dosaženým počtem bodů,“ dodává Musil.
O sedmé postupující místo se musela jet dodatečná rozjížďka, v níž neuspěl Richard Wolff. Zůstal prvním náhradníkem, prohrál rozjezdovou jízdu o přímý postup s Francouzem Lespinassem o jediný bod. Stejný počet jezdců postupuje do finálového Challenge z druhého kvalifikačního závodu ve francouzském Tayacu, kde by měl 4. července startovat rovněž Čech Martin Málek.
Na druhou stranu na startu v Mariánských Lázních chyběla některá známá jména jako např. Erik Riss. Mladý dvacetiletý německý plochodrážník, už loni mistr světa na dlouhé, pravděpodobně spekuloval jako mnozí další. „Asi počítá s tím, že se kvalifikuje přímo z letošní Grand Prix. Ono z kvalifikace moc veliká šance není. Do kvalifikace jde celkem třicet jezdců plus čtyři náhradníci a kvalifikují se nakonec jen tři z Challenge. Někteří jezdci v kvalifikaci prostě zkoušejí štěstí, pro některé jezdce Grand Prix je to jen pojistka, co kdyby....,“ stojí na facebookové stránce dlouhé ploché dráhy.
„Spousta závodníků to nejede, věří si, ale třeba takový De Jong, letos udělal titul mistra světa a stejně jel. Jistota je jistota,“ vysvětloval po loňské srpnové Challenge v mariánskolázeňském depu Zdeněk Schneiderwind, bývalý úspěšný jezdec a nyní trenér, mj. Josefa France. „Z naší strany organizačně i z českého pohledu sportovně naprostá spokojenost,“ dodává Miroslav Musil z mariánskolázeňského AMK.
