Jely se hned tři závody, tím nejatraktivnějším a nejsledovanějším bylo samozřejmě mezinárodní mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze.
Nejvíce aplausu sklidil legenda české dlouhé ploché dráhy.
Král Pepe šestý.
Mistr České republiky na dlouhé ploché dráze pro rok 2020 a celkově už pošesté v kariéře.
Civilním jménem Josef Franc.
Po závodě byl na roztrhání. Podpisy na ruce, fotografie, kartičky, pózování ke společnému focení nebraly konce.
„Nechci to přeceňovat. Mám z toho velkou radost, třeba už je to i naposledy. Martin Málek má nazbrojeno a s tou Jawou jede jako kráva, to se nedá zastavit, je to o štěstí,“ vyprávěl v depu před dlouhou frontou fanoušků.
Bodoval pokaždé
První dvě jízdy dne vyhrál, ve třetí byl druhý, až v semifinále dojel za Málkem a Šichauerem třetí. „Povedl se mi průběh celého závodu, měl jsem nasbíráno dost bodů, nemusel nic dohánět. Škoda, že jsem neudržel Martina Málka v základu za sebou, celá tři kola jsme se loktovali, než mě předjel. Tam šlo o čas, měl to rychlé, to nešlo ubránit,“ vyprávěl Josef Franc.
Ovšem ve finále si to vynahradil. „Měl jsem trochu štěstí, že jsem dobře odstartoval a většinou nejlepší vyhrává,“ míní.
Český šampionát byl nakonec přece jen český, ač před závodem panovaly velké a oprávněné obavy z obrovské zahraniční konkurence. Za Francem dojel druhý Martin Málek a mezi něj a čtvrtého Hynka Štichauera se vklínil pouze bronzový Němec Jörg Tebbe. Bez medaile tak odjel loňský obhájce titulu „Hynkátor“, který byl na stejném místě oslavován a veleben hlavně před čtyřmi lety, kdy dotáhl družstvo k bronzovým medailím z mistrovství světa.
Pijper dopadl jako loni Franc
Obrovskou smůlu měl hlavně největší favorit Holanďan Theo Pijper. Toho v nejnevhodnější chvíli zradila technika, jak v semifinále tak i ve finále musel z vedoucího místa odstoupit.
Technika si někdy postaví hlavu
Ostatně to samé potkalo loni Josefa France, kdy jej na trůnu vystřídal Hynek Štichauer a druhý byl, pro změnu, Martin Málek.
„Mám radost, že jsem vyhrál. Loni se to nepovedlo, ve finálové jízdě jsem měl smůlu. Nebylo to zadostiučinění, ale další závody se mi povedly. Ovšem mladší budou vždy dorážet,“ ví Josef Franc.
Do semifinále, do něhož nastupovalo celé dvanáctičlenné startovní pole podle předem stanoveného klíče, tak aby favorité nejeli znovu proti sobě, probíhalo vše hladce.
V semifinále jediná kaňka
První semifinálovou jízdu ovládli Češi, vyhrál Málek před Štichauerem a Francem.
Do druhého semifinále nastupoval z Čechů pouze osmnáctiletý Petr Chlupáč. Do té doby ve třech jízdách základních skupin získal tři body. Ovšem najednou na protilehlé rovině vyletěl do vzduchu, narazil do mantinelu a po dlouhém ošetřování přímo na dráze byl odvezen na vyšetření do nemocnice. Událost se nejvíce dotkla pořadatelů z AMK Mariánské Lázně, ne že by měli vinu na pádu, ale právě oni měli Petra Chlupáče pod patronátem, připravovali mu druhou motorku.
Pády na dráze bohužel jsou
Ani Josef Franc z toho nebyl nadšený. „Je to nepříjemné, jsme velcí kamarádi, byli jsme tady spolu v depu. Držím mu palce ať se brzy vrátí, asi nemá nic zlomeného, a bude dobře pokračovat v tom, co dělal, má velký nástup, aby z něho byla plochodrážní hvězda. Chtěl si to vyzkoušet, nebylo to tak hrozné, sice z toho byl trochu vyjukanej. Byl zde na předzávodním tréninku a byl nadšený,“ popisuje Franc Chlupáčovy první dlouhodrážní závody. Jízda se samozřejmě musela opakovat a tady začala sportovní tragédie Holanďana Theo Pijpera. Ve třetím kole mu v zatáčce vysadil motor a už se jej nepodařilo dát dohromady ani na finále, kde se situace opakovala. Do té doby kráčel závodem suverénně, ve všech jízdách skončil druhý a v semifinále i finále si ze začátku jezdil závod sám pro sebe daleko před ostatními.
Celý den pohoda
Pozdější vítěz Josef Franc byl absolutně nejlepší. Vyhrál první dvě jízdy základní skupiny, ve třetí dojel druhý. Až v semifinále nestačil na Málka se Štichauerem, ale ve finále naprosto dominoval.
„Celý den jsem si užil skvěle. Tady je to vždy pohoda, takový relax oproti klasické ploché dráze, kde za dvě hodiny je hotovo a jede se domů, hodně se cestuje. Tady je to na celý den, jsem na to zvyklý, mé starší tělo je z toho trochu unavené, ale v pohodě,“ dodal Josef Franc.
Druhý nebo až druhý? Beru, říká MálekStejně jako loni je jezdec AK Březolupy Martin Málek korunním princem české dlouhé ploché dráhy. „S velkým štěstím jsem na krásném druhém místě. Díky bohu se štěstím jsem to nějak odválčil. Ambice, přiznávám, byly větší. I když konkurence byla hodně nabitá,“ přiznal po závodě Martin Málek, ale hned se pokáral. „Na přípravách jsem mohl být trochu důslednější.“ Nevyšel mu začátek, v prvních dvou jízdách získal jenom dva a tři body. „Bylo to ne úplně ideálním nastavením motorky,“ vysvětlil. Něco na stroji poměnili a následující dvě jízdy vyhrál. Už opadlo napětí a stres. „Věděl jsem, že k titulu mám hodně vzdálenou cestu a tak jsem se uvolnil,“ prozrazuje. Ve finále se zdálo, že Češi budou jen přihlížet spanilé jízdě Holanďana Theo Pijpera. „Jel si jednoznačně pro titul, tak to vypadalo hned od startu,“ viděl Málek. Ale právě on, zdálo se z tribuny, byl u konce Holanďanových nadějí. „Chtěl jsem jej podjet, ale v té chvíli mu odešel motor.“ Někdy zradí technika Závody jsou takové, loni na to doplatil Josef Franc, ale bohužel závody jsou také plné pádů. To se stalo mladému Petru Chlupáčovi z pražské Markéty. „Naštěstí jsem to neviděl, ani o tom pořádně nevěděl. Nemám rád tyto situace, také jsem si prošel hodně pády se zlomeninami atd. Nedívá se mi na to hezky a trochu to potom zahýbe psychikou. Vím, že to k tomu patří. My, ti blázni, kteří sedáme na motorku, s tím musíme už tak trochu počítat, že se občas může něco přihodit. Slyšel jsem, že by měl být v pořádku, byl jen otřesen. Doufám, že si trochu poleží a že se z toho za týden, dva oklepe. Přeji mu, ať se brzy uzdraví. V jeho začátcích jsem mu také dělal trochu trenéra, když začínal na 250 ccm, tak jsme spolu objeli několik závodů,“ popisuje Málek odvrácenou stranu dlouhodrážních závodů. Letos už to tak moc nepůjde, sezona mistrovství světa je zrušena, i když Málek tam byl nyní náhradníkem. „Musím se nad sebou zamyslet, v přípravě být důslednější a připravit se o něco lépe na příští rok. 1. srpna bychom měli jet mistrovství Evropy ve francouzském Tayac. Je to taková menší dráha, poloviční než je Mariánkách, je klouzavá. V září má být challenge na mistrovství světa na příští rok v holandském Rodenu. Sezona se kvůli koronaviru rozmělnila, jak se rušil jeden závod za druhým. Je to škoda a i ta chuť do závodění trochu opadla, nevědělo se, jestli vůbec pro něco jet,“ dodává Martin Málek. |
