Přitom právě tenhle rok měl být pro Dlaska výstavní. Po úspěšné sezoně získal angažmá v prestižní belgické stáji Fidea, v níž mu jsou kolegy prvotřídní esa Bart Wellens či Erwin Vervecken. Loňský nápis na dresu "Hledám sponzora" měl být zapomenut.
Jenže v prvním měsíci cyklokrosové sezony si zatím nezapsal ani jeden pořádný výsledek. Teď o víkendu byl při Světovém poháru až devatenáctý. Závod se jel v Kalmthout, jen dva kilometry od jeho nového domova. "Je to takový belgický venkov," popisuje Dlask.
S manželkou Lucií a roční dcerou Vandou mají pronajatý podkrovní byt. Jen o kousek dál bydlí Zdeněk Štybar, další klubový kolega. "Když není pravidelný úterní trénink celé stáje, připravujeme se spolu," prozradil obr cyklokrosu, jehož 197 centimetrů vždy budí na trati pozornost.
Zatímco Štybara označuje trenér Klouček za muže s velkou formou, Dlask fazonu marně hledá. "Proč se mi nedaří? Fakt nevím," krčí rameny. "Silově jsem na tom dobře." Důvodem mohou být bolavá záda. "Ozvou se vždy v půlce závodu."
Nebo snad adaptace na nové prostředí? "Také to je jedna z věcí. Nejsem člověk, co jen tak zabouchne dveře. Ještě si zvykám." V pondělí se vrátil do Čech a připravuje se na táborský závod. Pojede se v místě, kde před lety získal světové stříbro. "Snad pomohou fanoušci, do desátého místa by to bylo skvělé," řekl Petr Dlask.