"Když jsem se podívala do zrcadla, viděla jsem jen svalnaté ruce, široká ramena a silné nohy," vysvětovala sedmadvacetiletá Pittmanová-Rawlinsonová, proč si nechala zvětšit ňadra.
"To jsou nezbytné předpoklady k tomu, aby člověk mohl dobře běhat, ale nedělají ze mě přitažlivou ženu," míní. Prý nechce být jako ´některé olympijské šampionky, které se podobají mužům´. Přesto se rozhodla pro další změnu.
"Chtěla jsem mít větší prsa, ale už jsem dostatečně dozrála, abych poznala sama sebe, abych si sama sebe mohla vážit, když se na sebe podívám do zrcadla," citoval čtyřnásobnou vítězku Her Commowealthu časopis Woman's Day.
"Nechci snižovat ani šance Austrálie. Chci se co nejvíce cítit jako atletka a vstoupit na startovní dráhu v Londýně v té nejlepší formě," nebojí se velkých slov Pittmanová-Rawlinsonová. U protinožců totiž platí za velkou sportovní celebritu. A i její soukromý život se pravidelně objevuje na předních stránkách novin.
Miláček Austrálie
Už v roce 2000 jí mezinárodní atletická federace udělila cenu "Rising Star Award" určenou nejtalentovanějším jedincům. Tehdy se na juniorském mistrovství světa zaskvěla ziskem dvou zlatých medailí v běhu na hladkých 400 metrů i s překážkami.
Úspěchu na domácích olympijských hrách ve stejném roce ještě nedorostla, o tři roky později už se na čtvrtce překážek stala světovou šampionkou mezi seniorkami. "Nová Cathy Freemanová," jásala Austrálie a přirovnávala mladičkou bojovnici k jiné atletické hrdince, která v Sydney dokonce zapalovala olympijský oheň.
V roce 2004 na OH v Aténách měl přijít Pittmanové velký okamžik. Jenže? Katastrofa! Těsně hrami se na mítinku v Curychu zranila a musela na operaci kolena. Přesto zkusila přemoci zlou smůlu. A necelé dva týdny po zákroku vyhrála v řecké metropoli rozběh. "Jestli stojí ta bolest za to? Samozřejmě! Vždyť to jsou olympijské hry," vyhrkla jednadvacetiletá dívka a na druhé straně zeměkoule poskočila srdce sportovních vlastenců.
25. srpen 2004. V Řecku je krátce před desátou večer, v Austrálii pomalu začíná svítat. Lidé zapínají televize, aby viděli svou Janu ve finále. A potom někteří pláčou. Sedmnáct dní po operaci se bije o medaili, zpočátku dokonce vede, ale končí pátá. Po doběhu i ona jen těžko zadržuje slzy a děkuje krajanům, kteří jí poslali tisíce zpráv podpory a díků.
"Myslím, že celá Austrálie s ní soucítila, ale také obdivovala její výjimečnou statečnost," prohlásil tehdy premiér John Howard. Pittmanová se stala miláčkem země, dostala se i na poštovní známky.
Touha v ní hoří dál
Pak následovala pauza, ze vztahu s bývalou britskou překážkářskou jedničkou Chrisem Rawlinsonem se jí narodil syn Cornelis. Osm měsíců po porodu atletka znovu dokazuje nevídanou vůli: v Ósace se stává podruhé mistryní světa a doufá, že o rok později v Pekingu konečně naplní své olympijské touhy. Sny však drtí zranění, hatí její účast na vrcholech sezon 2008 i 2009.
Jana Pittmanová-Rawlinsonová stále věří. Ve svém životě udělala několik změn, rozešla se s manželem, našla si nového trenéra. Připravuje se na letošní Hry Commonwealthu, v indickém Naí Dillí chce získat další triumf. "Ale olympijské zlato je přesně to, na co se hodlám zaměřit nejvíc," tvrdí.