Milí a vážení bafuňáři,

jistě i Vám patří po zásluze pochvala, že česká atletika frčí, aférka neaférka, dopas nedopas - pořád má co nabídnout. A nejenže slibuje, taky průběžně vždy zatím někdo zaskočí, příjemně překvapí, zkrátka - funguje to. A špatně to neděláte ani mediálně, ani s útokem na sponzo (i když některé jiné pro řadu našich lidí milé sporty - když už jsme na stránce sportovní - Vám k tomu svou totální neschopností vlastně uvolňují půdu). Ale rád bych viděl - při respektu k už tak zančnému počtu členů výpravy - že právě teď a právě na toto ME  p u s t í t e = dáte šanci i ty, kterým splnění úřednického nom. limitu = čísla uniklo o řekněme "prsa korejské ženy". Nebo ještě o míň - pokud si dobře vzpomínám, tak v případě dálkařky o 1 cm... Co je to 1 cm? Nicka... i já, i Vy, každý z nás, si jistě přiznáme, že jsme už řadu věcí, úkolů atd. v životě nesplnili na 100 %, ale jen na 99... A myslím, že v půli olympijského cyklu, že v momentu, kdy je ME za humny a kdy by třeba šlo říct - nesplnils /-las, zaplatíš si jízdenku (apod.), ale můžeš jet (... protože máš naši důvěru, že budeš dřít dál, ještě ty dva roky přinejmenším do OH...atd... jde to přece říct lidsky, ne?!)...

Takže ještě jednou - být aktivním sportovcem, být ambiciózním sportovce, objektivním, morálně na výši - to je přece jen trošku těžší, než jen bafuňařit. Dejte těm pár, kteří "jen o prsa...", tentokrát šanci. (Oni to sami asi nahlas neřeknou, oni třeba nemají v sobě tu razanci a výřečnost, co dřív měli někteří jiní, ostatně i paní Helena F. (i když - ta zpravidla měla naházeno, pokud ji zrovna netrápilo zraněníčko)...