Johannes Bö si za pomoci krajanky Marte Röiselandové jel pro své už třetí zlato a Češi Ondřej Moravec s Evou Puskarčíkovou pro deváté místo. Načež dokonce i Moravec vzal mnohými proklínaný singl mix na milost: „Ale jo, myslím, že do programu mistrovství patří.“
Nyní je tedy disciplín dvanáct. A chce se říci: dvanáct a dost.
Už nic nevymýšlejme!
Nepřidávejme.
Biatlon je se svojí současnou skladbou disciplin atraktivní dostatečně. „Nepotřebuje další, které by ho učinily ještě atraktivnějším,“ říká sportovní ředitel svazu Ondřej Rybář. „Jinak by nastal chaos a brzy bychom se ztratili i v těch, které jsou už zavedené.“
Právě takový chaos dokázali v posledních letech stvořit se svým věčně proměnlivým programem světového šampionátu a výrobou umělých disciplin lyžaři klasici. Jen vzpomeňme například na různé disciplíny sdruženářů, kdy se nejprve běželo a až potom skákalo, a další pokusy o inovaci.
Ne, klasiky by v tomto přístupu biatlon kopírovat neměl.
Ondřej Moravec (vpravo) v závodě štafet smíšených dvojic.
Přesto letos dochází v druholigovém seriálu IBU Cup na další experimenty. Ať už jde o supersprint, či o hromadný závod pro 60 biatlonistů.
Supersprint, jak je pravidly popsán, tak trochu parazituje na současném sprintu i na hromadném závodě a vytváří z nich jakýsi hybrid. Nejprve se koná kvalifikace s intervalovým startem na trati 2,4 (ženy) a 3,6 kilometru (muži), při které se střílí dvě položky. Potom se 30 nejlepších utká ve finále s hromadným startem na 4, respektive 6 kilometrů, ale se čtyřmi položkami. Střílí se dvakrát vleže a dvakrát vstoje.
Mistrovství světa v biatlonu 2019Program a výsledky |
V případě nezasažení všech pěti terčů ani při dobíjení a po použití náhradních nábojů je dle základní verze tohoto závodu závodník rovnou vyloučen, trestné kolečko neexistuje.
„Jde o podobný typ závodu jako singl mix. Není to špatný nápad, ale považuji to spíše za exhibiční závod,“ říká Rybář.
Ovšem největší šíleností posledních let je hromadný závod pro 60 závodníků, testovaný tento týden ve finále IBU Cupu.
Vzhledem k tomu, že na drtivé většině střelnic, určených pro mezinárodní biatlonová klání, je k dispozici pouze 30 stavů, probíhá tento závod tak, že v prvním kole střílí pouze startovní čísla 1 až 30 a ti ostatní pokračují dál bez střelby - a ve druhém kole naopak střílí jen čísla 31 - 60.
Pak se všichni promíchají a... budiž chaos.
Navíc takový závod ani není férový, protože ti, kteří poprvé zalehnou na střelnici až po dvou kolech, budou tím znevýhodněni, jelikož na rozdíl od ostatních už budou střílet po větší zátěži na trati.
Odkažme tedy tyto i případné další umělé disciplíny raději skutečně jen do sféry exhibicí.
Už takhle je potenciálních sedm startů během 11 dnů na světovém šampionátu pro většinu mužů i žen poněkud bláznivou představou a vyčerpávající porcí práce. „Pokud tedy nejste Johannes Bö, ten je nadčlověk,“ glosoval s úsměvem Ondřej Moravec.
Rybář by dokonce disciplíny nejradši ubíral. „Je jich už tolik, že by se dalo koketovat s tím, kterou vyřadit.“
Jsou tací, kteří vzápětí navrhnou: vyřaďte vytrvalostní závody, ty jsou pro televizní přenosy příliš dlouhé.
DLOUHÁ DŘINA. Arnd Peiffer (vpravo), Florent Claude (uprostřed) a Simon Eder během vytrvalostního závodu na MS v Östersundu.
S takovým názorem však u trenérů i mnohých biatlonových hvězd narazí.
„Vytrvalostní závod má obrovskou tradici i vlastním kouzlo,“ namítá Rybář. „Těch 20 kilometrů není nic, co by kluci nezvládli, a trestná minuta za každou netrefenou ránu dává prostor k větší taktice na střelnici.“
Navzdory vší čtvrteční atraktivitě, by tudíž prvním na odpis, pokud by k takovým škrtům došlo, měl být právě singl mix.
Koneckonců i Johannes Bö vám potvrdí, že titul z vytrvalostního závodu, o nějž letos marně usiloval, by byl pro něj mnohem cennější než ten, který právě získal ze singl mixu.
