Dibelková Šebrlemu vůbec nezávidí

Ósaka - (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Dnešním závodem si měla Barbora Dibelková především osahat podmínky, které budou velmi pravděpodobně panovat i příští rok při olympijských hrách v Pekingu. Šest měsíců po porodu se dokázala připravit na mistrovský závod, zopakovat své předloňské páté místo ne.

"Bylo to ještě horší, než jsem čekala," připustila po závodě na 20 kilometrů, ve kterém obsadila dvacáté místo.

V proměnlivém počasí cítila od sedmého kilometru, že není zcela v pohodě. "V poslední době hůř snáším horka," vysvětlila. "Asi to souvisí s tím, že jsem donedávna kojila. Věřím, že příští rok to již bude lepší."

Před závodem odhadovala, že dosáhnout času okolo hodiny a půl bude ve zdejších podmínkách velmi těžké. Vítězná Ruska však protla cíl právě téměř přesně po devadesáti minutách.

"Oni propadli už jejich chlapi, tak se dalo čekat, že do toho ženský půjdou naplno," s úsměvem komentovala dění na trati, kde stylem start-cíl vyhrála Kaniskinová.

Závod nabídl také jednu kuriozitu. Vedoucí chodkyně se vydaly ze stadionu o kolo dříve, než měly. "To jsou také typické Rusky," řekla Dibelková. "Oni ničemu nerozumí a tohle se jim stává často."

Česká atletka se od začátku závodu držela okolo dvacáté příčky, na které také přišla na stadion. "Necítila jsem se na trati komfortně," vykládala v cíli. "Chvíli mi bylo dobře, chvíli krize. Nebylo mi přímo špatně od žaludku, spíše mi docházela síla a tuhly mi kyčle."

A zkušenosti z prvního velkého závodu po porodu? "Nebylo to všechno jako dřív, to tělo je někde jinde, nemůžu mu tolik věřit. Ale nesmím se držet při zemi, protože kdo nehraje, nevyhraje," uzavřela Dibelková.

Matěj je zlaté dítě

Krátce po rozhodnutí, že se pokusí Romana Dibelková vybojovat účast na MS padl i druhý podstatný verdikt. Syn Matěj - narozen 19. ledna - pojede se mnou.

"My ho všude bereme s sebou. Nechat ho někde přes čtrnáct dní samotného, to bych neměla odvahu. Naši by ho moc rádi hlídali. Mamka se nabízela, ale mě by se hrozně stýskalo," přiznala Dibelková.

Nebála jste se přece jenom vzít Matěje takovou dálku v půl roce?
On je s námi zvyklý jezdit. Měl ekzém, tak jsme ho vzali k moři na Džerbu. Tam to zvládnul úplně perfektně. Proto jsme se tolik nebáli ho vzít sem, i když v takovém extrémním klimatu jsme samozřejmě nebyli. Jsem i vybavená všemožnými antibiotiky, kdyby něco.

Neodradil vás ani dlouhý let...
Bála jsem se jen časového posunu, aby nechtěl spát "po Česku". Ale v letadle byl baby box, kde mohl ležet a on prospal celou cestu, byl strašně hodnej a tak si lépe zvykl. Možná lépe, než my. Mám zlatý dítě.

Nemusely stranou při přípravě některé z mateřských povinností?
Přestala jsem asi před deseti dny kojit. Když jsem začala koketovat s myšlenkou, zda účast na mistrovství nezkusit, zjišťovala jsem si i tyto věci. Jediný,kdo s tím má zkušenosti byli Rusové. Skoro všechny chodkyně mají děti. Říkaly, že bych neměla přestat kojit dřív než pět týdnů před závodem. Po kojení jde ženská výkonnostně nahoru. Což nebyl problém, protože Matějovi zrovna přestávalo stačit.

Už jsme zmiňovali, že jste zde především na zkoušku podmínek před olympiádou. Přesto vás asi mnozí budou porovnávat s předloňským úspěchem.
Je to trošku zavazující. Přiznávám, že favoritům jako Romanovi nebo Věře vůbec nezávidím. Vím, že po Helsinkách ode mě všichni čekali alespoň stejný výkon. Ale já byla v klidu, říkala jsem si: buď se to povede, nebo ne. Už ale vím, že je vždycky lepší překvapit zezadu.

Barbora Dibelková se svým synem na atletickém MS v Ósace.