A na víkendové Diamantové lize pochopitelně nechybějí ani ti, kdož na královské stovce zápolí s věčným stínem legendy z Jamajky.
„Diváci chtějí vědět, kdo Usaina nahradí. Nikdo,“ říká o spektakulárním Boltově dědictví jeho slavný sprinterský krajan Asafa Powell. „Ale atletice by stačilo i méně – stačilo by objevit novou velkou hvězdu. Jenže nikoho takového nevidím.“
Neboli: Nástupci, čiňte se! A zrovna na startu londýnské stovky by pár adeptů být mělo.
Z veteránů třiatřicetiletý Američan Michael Rodgers (letos 9,89). Za mladší generaci jiný závodník USA, Ronnie Baker (24 let), jehož 9,88 znamená dělený výkon roku – tentýž zaběhl čerstvě jedenadvacetiletý Noah Lyles, který v Londýně chybí. Na šanci číhají Jihoafričan Akani Simbine (24 let, letos 9,94, loni 9,92) či stříbrný z londýnského MS Christian Coleman. Ten roku 2017 vládl s časem 9,82, letos se ale o pouhé dvě setiny vškrábl pod deset sekund.
Je rozdíl zaběhnout jeden skvělý závod, nebo dominovat roky. Tak, jak to uměl Bolt; a nutně se nemyslí atakovat jeho časy, neboť těmi Jamajčan působil jako mimozemšťan.
„Ronnie Baker na mě zapůsobil. Ale musí být mnohem konzistentnější,“ pronesl bývalý výtečný stovkař Donovan Bailey. „Čímž se nemyslí jen fyzická stránka, ale i mentální síla.“
Američan Christian Coleman
Uvidí se, co s Bakerem provedou monumentální tribuny na východě britské metropole. Bolt tu v roce 2012 dokončil olympijskou obhajobu a stadion od té doby zbožňuje, rozlučkový rok 2017 ovšem semlel i jeho. Na stovce skončil „až“ třetí, při štafetě se zranil.
Koncovka měla nádech deprese, ale jinak? Kniha Boltova sportovního života přetéká úspěchy i tím, jak dokázal na soky působit. Kolikrát se psalo, že „teď to už přijde“, načež tenhle bourák zase jednou předběhl všechny, i kvůli síle své mysli.
Což se učí daleko hůře než to, jak rozkmitat končetiny. „Není lehké odvrátit všechny rozptylující faktory. Chce to hodně disciplíny a tréninku,“ souhlasí Baker. „Mé nastavení mysli je takové, že jdu na trať s vědomím, že jsem nejlepší. Pokud bych si to nemyslel, nemělo by to ani cenu.“
Spojení „nový Bolt“ je tak spíše zjednodušující zkratkou, nikoli reálným nárokem. Minimálně v této generaci není reálně nikdo schopný běhat stovku tak, aby se přiblížil magickému rekordu 9,58.
Jde spíš o jakýsi maximální nárok na esa budoucnosti, o nedostižný vzor. Už totiž nestačí jen bleskové tempo, atletika si zvykla i na vtipy, uvolněnost, grimasy. Právě v tom skýtá naději londýnský absentér Noah Lyles. Výřečný, sebevědomý, přirozený, navíc plnící sociální média: „Pokaždé, když jdu na start, chci dát lidem i pořádnou show.“
Tahle americká hvězdička navíc dokonce svedla to, co ani božský Bolt nedokázal: do 21 let zaběhl Lyles stovku pod deset a dvoustovku pod 19,70 – jeho osobní rekord je o setinu lepší. „Ale já nemám čas se zabývat Boltem,“ říká. „Chci být prostě Noah Lyles.“
Což zní jako rozumný přístup, který může nést plody.
