„Jsem dost adaptabilní a schopný přizpůsobit se různým stylům hry. Třeba loni jsem se z Polska přesunul do Maďarska a musel jsem se naučit hrát velmi rychle. Stejně jako když jsem přišel do Ústí a hned jsem musel nastoupit proti Nymburku,“ řekl křídelník.
Sluneta dál stoupá: Naše tréninky jsou teď tvrdší, tvrdí Wallace |
Sluneta ho blahořečila v infarktových koncovkách utkání ve Svitavách nebo s Olomouckem, v nichž klíčovými body umetl cestu k vítězství. „Ty zápasy jsem nevyhrál já, bylo to týmové úsilí až do konce,“ nedává si zásluhy. Přišel po 4. kole, a než se rozkoukal, Ústí dusila bilance 1–5. „Nikdo se ale nehroutil. Měli jsme týmovou schůzi. Řeklo se, že nejsme tam, kde jsme chtěli být, ale věděli jsme, že jsme dobrý tým. Trenér přidal nové systémy, my se rozjeli a šestkrát v řadě vyhráli.“
Wallace, který měl v listopadu průměry 19,3 bodu a 3,9 doskoku a proměnil všech 16 trestných hodů, bydlí v ústecké hale. A jde mu to k duhu. „Jsem ten typ, co je na palubovce pořád, protože se neustále snažím zlepšovat. Není problém kdykoli si skočit na hřiště a něco potrénovat,“ líbí se mu.
V Evropě vystřídal ligy v Rakousku, Polsku, Maďarsku a Litvě. „Litevskou soutěž bych dal na první místo, protože Litva je basketbalová země a některé týmy mi tam připomínaly hru San Antonia z NBA. Na druhé příčce bych viděl Polsko a Česko,“ srovnává. „Ty ligy jsou si podobné, jen v Polsku jsou pivoti vysocí i přes 210 čísel. Tady zase většina dlouhých umí střílet trojky.“
Wallace vyrůstal v Baltimoru, kde se loni stalo ve městě rekordních 343 vražd. „Já naštěstí nic hrozného nezažil. Jen pár bitek, což je v Baltimoru normální. Co se ale týče gangů a drog, s tím zkušenosti nemám. Baltimore není tak nebezpečný, pokud tomu nejdeš naproti. Já měl skvělou podporu ve škole a otce, který se mi věnoval,“ cení si. „Basket sám hrál, proto jsem se na něj dal i já. Chci být dobrý jako on a můj strýc.“
Už 30. prosince Wallace ukáže svůj um při Utkání hvězd.
