„Jasně, mrzelo mě to, protože jsem třeba mohl udělat nějaký zajímavý flíček,“ vrací se ve vzpomínkách o pár týdnu dozadu dvaadvacetiletý rodák z Třebíče. „Zase na druhou stranu nevím, co bych v Anglii předvedl, jestli by to stačilo například na první desítku. Osobně si myslím, že v tom zdravotním stavu, v jakém jsem se vrátil po Evropě, by to asi nebylo bůhvíjak zářné,“ dodává.
Každopádně už zmiňovaným úspěchem v Polsku si tenhle sympatický desetibojař udělal velkou chuť na další pokračování ve své atletické kariéře. „A zůstala mi pořád. Od té doby nejsem ani trochu kyselej,“ směje se Sýkora.
Poprvé vyrazí do Sierra Nevady
Aktuálně tráví tenhle český reprezentant čas se svojí tréninkovou skupinou na soustředění na Šumavě. „Na Zadově budeme až do příštího týdne,“ prozrazuje. „A pak se chystáme na zhruba měsíc do horského prostředí v Sierra Nevadě, které má být údajně dokonalé. Ještě nikdy předtím jsme tam nebyli, takže se hodně těším,“ přiznává desetibojařský juniorský mistr světa z roku 2014 z amerického Eugene.
I česká Šumava má ovšem pro Sýkoru svoje osobité kouzlo. „Jezdíme sem často, protože je tady klid a krásná příroda. Pokaždé v ní naběháme spoustu kilometrů,“ upozorňuje, že pobyt zde není rozhodně pouze o odpočinku.
A pokud zrovna někde neběhá, zkouší například v rámci přípravy také boxovat. „Ale nepředstavujte si žádné souboje a la Rocky. Že bychom si jako dali všichni pořádně do huby a pak už tady spolu nemohli fungovat, o tom to opravdu není,“ směje se dobře naladěný Sýkora. „Jedná se čistě o součást tréninku,“ doplňuje.
Ostatně poměřování sil v čemkoliv je podle něj pokaždé nedílnou součástí soustředění na Zadově. „Je nás tady pět a na chatce pořád něco hrajeme,“ hlásí mladý atlet z Vysočiny. „A jestli taky někdy vyhraju? Občas jo. Záleží, jak v čem,“ usmívá se při odpovědi.
PlayStation nezahálí
Už při evropském šampionátu v Polsku nesměl ve výbavě českých atletů chybět oblíbený PlayStation, na kterém běžely především fotbalové zápasy.
„Je pravda, že normálně mě fotbal moc nezajímá, ale takhle je to docela velká zábava,“ přesvědčuje Sýkora, který v dětství mimochodem chvilku zkoušel právě také fotbal.
Dokonce měl prý pro něj celkem i vlohy. „Vyhlásili mě třeba nejlepším hráčem,“ zavzpomínal v jednom z rozhovorů. Jenže on chtěl z turnajů a závodů vozit medaile. A ty visely hlavně v atletice, takže velmi brzy nebylo co řešit. Z Jirky se stal desetibojař, který se opravdu čím dál častěji vracel domů s cennými úspěchy.
„Jak už jsem říkal, mám teď do atletiky zase velkou chuť, tak doufám, že mi vydrží i zdraví,“ přidává přání Sýkora.