„O dobrý čas jsem se chtěla pokusit už při sobotním rozběhu, ale to jsem moc přemýšlela,“ přiznala. „Dneska jsem to rozběhla a běžela. Zjistila jsem, že když budu moc uvažovat, tak mi to nepůjde. Akorát mě trochu mrzí, že to nebyl souboj se Zuzanou Hejnovou, mohlo mě to vyhecovat ještě více. Snad příště.“
Takže jste zjistila, že k dobrým výkonům potřebujete vypnout mozek?
Myslela jsem si, že ne, ale po včerejšku, co mi trenérka promluvila do duše, tak jsem věděla, že ho vypnout musím. Ale ke konci jsme už tuhla.
Co pro vás tento výsledek znamená?
Důležité je i to, že jsem si zlepšila psychiku. Je to obrovská úleva. Konečně jsem viděla, že na to mám. Jsem ráda, že jsem to prolomila a hlavně tady, v Ostravě.
Takže je to velké povzbuzení před evropským šampionátem?
Určitě. Už včera jsem si říkala, že pokud dneska poběžím blbě, tak snad raději v Curychu nastoupím na hladkou čtvrtku. Naštěstí nemusím.
Atletku Denisu Rosolovou podporoval na MČR v Ostravě také malý fanoušek Vojta.
Je váš čas nad plán?
Určitě. Myslela jsem na takových 54.,9, třeba 54,8, když se zadaří, ale je to super čas. Trochu jsem se bála toho větru, ale řekla jsem si, že do toho půjdu za každou cenu. I v Curychu mohou být složité podmínky, může pršet, padat kroupy.
Troufáte si v Curychu na obhajobu stříbra?
Už před mistrovstvím republiky jsme říkala, že jedu obhajovat nejméně to stříbro, a tak uvidíme. Absolvovat v Curychu tři běhy ale bude těžší než tady, kde byl jeden volnější a finále naplno.
Všimla jste si, že jste na tribuně v Ostravě měla malého fanouška s cedulkou Rosolová = 1?
Všimla, to je Vojta, syn pana Kucharčíka, našeho reprezentačního fotografa. A tady mám ještě jednoho příznivce. (V náruči držela synovce.)
