V sólo závodě se časem 55,26 sice na jedenáct vteřin přiblížila letošnímu maximu, ale spokojená nebyla. „Chtěla jsem běžet pod 55 vteřin. Nevím, kde se stala chyba,“ říkala.
O kolik byste chtěla čas stlačit?
Doufám, že ještě vteřinka by šla dolů. Není proč být skromná.
Není to až příliš troufalé přání?
Když vidím soupeřky v Americe, jak stáhnou vteřinu a půl, možná i dvě, tak proč já bych se nemohla zlepšit o vteřinu. Chce to jenom trefit pořádný závod, dobré soupeřky a ono se potom poběží jinak.
Když mluvíte o té vteřině, kde ji podle vás ztrácíte? V technice nebo v čem je problém?
Myslím, že by pomohlo zrychlit zatáčku z dvoustovky na 250 metrů. Ale třeba to je jen můj názor.
Diváci v Plzni si vás pamatují, jak jste tady před 11 lety vyhrála dálku. Vybaví se vám ještě někdy ten šampionát z roku 2004?
Jasně, já na to ráda vzpomínám. Měla jsem tehdy dobrou sérii, skoro všechno za šest a půl metru. Přitom jsem byla nemocná, skoro jsem ani nemohla mluvit. Ale byla jsem drzá juniorka, chtěla jsem porazit všechny a ono se to povedlo...
Jaký je podle vás rozdíl mezi tehdejší Denisou Ščerbovou a dnešní Denisou Rosolovou?
Možná bych potřebovala zpátky tu drzost, co jsem měla jako mladá. To do sebe musím dostat i na té čtvrtce.
Přechodu z dálky na překážky tedy nelitujete?
Občas, když máme nějaké těžké tréninky, si říkám: proč jsem nezůstala u té dálky. Ale ono to ani nešlo, měla jsem hodně zničený kotník.
Další změnu už teď nechystáte?
Není k čemu, prodlužovat tratě už nemůžu, zkracovat nemá cenu. Musím se trefit do překážek.
Kdy budete mít další šanci?
Možná poběžím Diamantovou ligu v Lausanne (9. 7.), tam je vložená čtvrtka překážek. A když to nevyjde, tak něco až na konci července.
