Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Dělník hokeje zná jen pot

21 2000
-
Možná vám ta jména nic neříkají. Hrají hokej nenápadně, nedávají moc gólů a sláva je obešla obloukem. Ale žádné mužstvo se bez nich neobejde a trenéři na ně nedají dopustit. Jsou to dělníci hokeje, muži pro černou práci. Oni padají do střel, chodí do soubojů po hlavě a brání za talentovanější hráče, kteří umějí dávat góly. Je to nevděčná práce. Uznání se dočkají málokdy. "Máme jednoho takového, jmenuje se Milan Antoš," říká plzeňský generální manažer Pavel Setikovský. "Kdo hokeji pořádně nerozumí, říká si - ten má ale nehezký styl. Jenže on neuhne v jediném souboji. A to má přece také význam." Můžete vedle sebe postavit dva obránce. Jeden dá za sezonu dvacet gólů od modré. Druhý dvacet možných gólů pochytá vlastním tělem. Pro mužstvo mají stejnou cenu, ale slávu pobere střelec. Takový dělník ledu nedostal shůry dáno. Technika, cit pro góly, přehled, v tom nikdy nebude vynikat. A v čem tedy? "Musí být důrazný. Silný. Skvěle bruslit, mít kondici a smysl pro povinnost," vyjmenoval budějovický hlavní kouč Jaroslav Liška. Třinecký trenér Alois Hadamczik nabízí jinou, téměř básnickou definici. "Hokejovou krásu, vlastně něžnost, nahrazují bojovností." Ovšem pozor, nepleťte si dělníky ledu s šedivou masou průměru. Hráči pro černou práci jsou ceněným zbožím, v každém mužstvu najdete dva tři. "Je to velice malé procento," říká trenér Liška z Českých Budějovic. "Víc jich není a ani nemůže být." "Nejhorší je, když po někom chcete, aby byl dělníkem, ale on to jenom imituje," dodává trenér Hadamczik. Mezi bezejmenné hráče patří hlavně levá křídla, která v českém systému musí bránit. Ani to ovšem není pravidlem. "U nás je to třeba Petr Sailer nebo Kamil Brabenec," tvrdí trenér Liška. "Tým je musí mít. Oni odvedou mravenčí práci, jsou spolehliví, brání a hodně bruslí." Jelikož i národní tým potřebuje své dělníky, dotáhli to někteří do reprezentace, dokonce i ke slávě a penězům. "Vemte si třeba Martina Straku, je to dělník, a přitom hvězda," upozornil internacionál Vladimír Růžička. Skvělý bruslař Straka se osvědčil například na olympiádě v Naganu, kde v prvním útoku kryl záda právě Růžičkovi s Jágrem. Jako se občas stane z dělníka hvězda, přihodí se to někdy i obráceně. Vypráví o tom s trochou smutku v hlase Martin Procházka, slavný reprezentant, dvojnásobný mistr světa a olympijský vítěz. Jako levé křídlo musí také bránit, což někdy znamená úplně zapomenout na útok. "Když tři zápasy nedostaneme gól, nikdo si toho pořádně nevšimne." To se ví jenom v kabině. Hvězdy většinou černou práci oceňují. Vědí, že na jejich góly musí někdo pracovat. Je na trenérovi, aby rozdíly mezi hráči nepřerostly v žárlení a závist. "Dobrý tým musí mít i dobré náhradníky, kteří se nemračí, když se jinému daří," připomíná Hadamczik. Ačkoli kolem nich netančí televizní štáby ani se neshlukují sběratelé autogramů, nežijí hokejoví dělníci v bídě. "Neřekl bych, že hvězdy berou o tolik víc," tvrdí plzeňský manažer Setikovský. "Dělníka do týmu potřebujete. A jakmile někoho potřebujete, musíte zaplatit. A když jste v úzkých, každý vás natáhne, v tom jsme my Češi obzvlášť kabrňáci."
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze