Co pro vás znamená Děčín?
V Ústeckém kraji není lepší tým než Děčín, to ví každý. Jsem strašně šťastný, že tu můžu být. Vidím tady hrozný rozdíl: veškeré tréninky jsou na 110 procent. Pokud něco vynecháte, automaticky padáte pod hráče, kteří na těch 110 procent dřou.
Je to zdravá rivalita, která dělá Děčín tak dobrým, jak je.
Kolik jste měl nabídek?
Hned po sezoně jsem dostal dvě, nakonec byly tři. Děčín k tomu přistoupil rychle a seriózně, pro mě to byla obrovská výzva. Jsem v uvozovkách mladý hráč, chci ještě zkusit něco víc. Co, to ukáže sezona.
V ústeckém klubu jste trénoval mládež. Pokračujete v tom?
Bylo by to časově nezvladatelné. Z Ústí jsem se přestěhoval do Děčína, ačkoli je to jen 20 kilometrů. Na konci sezony jsem přemýšlel, že půjdu pracovat. Vůbec jsem nevěděl, že budu hrát basket. Ta šance přišla, já ji chytil za pačesy a přistoupil jsem k tomu na 110 procent. Proto jsem se přestěhoval i pustil kluky. Teď musím být v posilovně a v hale. Je to příležitost, která spadla z nebe, a já jsem za ni šťastný. Práce v trénincích je úžasná, pořád rostete.
Už jste měl vybrané zaměstnání?
Neměl, protože mám vystudovaný jen gympl. Víc lidí v Ústí o tom delší dobu přemýšlelo. Situace byla špatná, teď to vypadá slušně. Podle jmen má Ústí na první čtyřku první ligy, ale pokud si to nesedne, může bojovat o to, aby se zachránilo.
Jak těžko se vám Ústí opouštělo?
Líto mi to bylo, ale na to se člověk nemůže koukat. Pavel Houška taky před dvěma lety odcházel do Děčína. Teď jsme zase spolu jako nejlepší kámoši. Tak to je.
A navíc s vámi přišel do Děčína i talentovaný Adam Žampach.
Původně jsem nevěděl, že sem půjde. Měl namířeno jinam, nakonec se to upeklo. Ale v Děčíně je úplně jedno, jestli jste z Ústí nebo z ciziny. Tenhle tým má filozofii hrát dohromady. Přijali nás suprově.
