Ztráceli zápasy, ale ne hlavu. Ztráceli tabulkové pozice, ale ne vášeň v srdci. Basketbaloví Válečníci z Děčína skoncovali se sérií hrůzy způsobem, jaký bral dech. V prodloužení šmrncovního derby v Ústí nad Labem.
„Hlavně pro kluky je to úleva. My nehrajeme špatně, ale nemáme výsledky,“ řekl trenér trojnásobných vicemistrů Pavel Budínský po středeční ligové výhře 90:85. Děčín dusila šňůra 11 proher v lize a poháru, to válečnický klub nepamatuje.
Co za tím stálo?
Soutěž je abnormálně kvalitní. Když prohráváte s Nymburkem, Opavou, Svitavami, Pardubicemi i Ústím, musíte respektovat sílu soupeřů. Pro nás to bylo hodně zkušební období. Hráli jsme dobře s Nymburkem, solidně v Pardubicích, ale chyběla radost z vítězství.
Ukázal se charakter týmu?
To jsou charakterní kluci, o tom žádná. Tým funguje velmi dobře. Ale na poměry dnešní ligy jsme v něčem horší, především talentem. Trápila nás exekuce trestných hodů, máme nejnižší procento střelby za tři body. Jinak hra je celkem oukej. Museli jsme vystoupit z našeho stínu. Povedlo se to, čímž nechci říct, že jsme tím všechno smazali.
Po šňůře jedenácti proher trenéři leckde končí. U vás to nehrozilo?
To je laciné české řešení, že se vybere obětní beránek, který za všechno může. Já to až tak neřešil, ale na internetu je trenérů a našeptávačů strašně moc. A každý ví, jak by to udělal jinak. Já nedělám basketbal v euforii nebo že bych si šel pověsit smyčku. Mezi euforií a sklonem k sebevraždě je mezírka a v té já žiju. V Děčíně jsem zažil 14 vítězství v řadě, takže jsem musel spolknout i tyhle porážky. Byl jsem smutný jako ostatní, ale nešlo o propadáky o 30 nebo 50 bodů, jaké v lize jsou. Asi existuje karma. Ve 3. prodloužení s Ústím jsme prohráli, tam se to celé nastartovalo, další zápas jsme zase se Slunetou ztratili o bod, pohár s Opavou pak o čtyři. A najednou vás to semele, neměli jsme s tím zkušenosti.
Pro vás je to jaká zkušenost?
Obrovská. Já tuhle negativní sérii zažil už v Chomutově, znám to. Teď jsme prohrávali se silnými. A Děčín je v tuhle chvíli tým, který má určité možnosti. Řešili jsme, jestli nepřivést posilu. Ale když vedení řekne, že nemáme peníze, tak O. K., hrajeme s tím, co máme. Jestli někdo nechce naši roli vnímat, tak ať ji nevnímá a fanaticky si myslí, že budeme hrát o medaile. V pohodě. Samozřejmě, my za tím půjdeme. Ale liga je fakt nadupaná. A neumím si představit, jaké by bylo play off s Ústím.
Byla to vysoká škola psychologie?
Už jsem měl v rukávu nějaké věci od docenta Slepičky, u kterého jsem dělal zkoušku z psychologie. Možná by to pomohlo, ale prozrazovat to nebudu. Musíte prostě zůstat trochu víc nad věcí než ostatní, kteří to strašně prožívají. A vytvářejí tlak na kluky, ti pak vytvářejí tlak na sebe a potom je těžké ten tlak nějak zahodit. Snažili jsme se hráče hlavně povzbudit.
Bude klíčové udržet šesté místo a nespadnout do předkola play off?
Naše série byla i o tom, že jsme hráli spíš venku. Ve druhé půlce nadstavby máme víc domácích zápasů. Věřím, že tohle nám může pomoct a že ještě zamícháme kartami, protože rozdíly jsou titěrné. Uděláme všechno, abychom stoupali výš, protože dneska si soupeře pro play off snad ani vybírat nejde. Chtěli bychom se vyhnout předkolu, ale jestliže je Opava jako vicemistr na sedmém místě, svědčí to o kvalitě. Fakt do ligy přišli výborní cizinci, hráči, individuality, které pozvedly úroveň. Já po tom vždycky volal. Není umění být dobrý, když konkurence není tak silná. Dneska silná je, to se mi líbí, protože jen těžké bitvy můžou hráče posouvat dál. A takhle vyrovnané zápasy jsou i lákadlem pro diváky.
