Válečníci padli doma poprvé, ale jejich vyprodané koloseum - 1 200 diváků - je ocenilo aplausem. „Hezké od nich, fajn,“ děkoval pivot Robert Landa, který si nemyslí, že Nymburk je neporazitelný: „Každý rok jednou klopýtne a vždycky to chceme být my, kdo si tu čárku udělá. Vyhráli jsme u něj v přípravě, chtěli jsme na to navázat, ale bohužel...“
Přitom v první půli Válečníci lídrovi zatápěli, v jejím závěru dokonce odskočili na osm bodů a hala rachotem divže nespadla.
Ale po pauze jako když utne; jedenáctibodová šňůra hostů s nimi udělala krátký proces.
„Když nastoupila základní sestava, odváděla solidní výkon a trefovala se i zdálky. Po naší nejlepší pasáži, kdy jsme odskočili na 40:32, jsme Nymburk donutili i k oddechovému času,“ líbilo se Budínskému. „Ale tížila nás obrovská aktivita a fyzická převaha soupeře na doskoku, kam jeho nový hráč Myers přinesl obrovskou silovost.“
Na doskoku Nymburk dominoval 52:26, po pauze i v dalších činnostech. Jeho lavička nastřílela o dvacet bodů víc.
„Druhou půli jsme začali ztrátami, nedali jsme trestné hody, jistý šoupák zpod koše. Nymburk pokračoval ve stejném modu, trefil osm střel v řadě a totálně nám rozleptal mentalitu, sebevědomí. Nůžky se rychle rozevřely a naše konkurenceschopnost tím skončila,“ shrnul Budínský bod zlomu.
Vynulovat veleztrátu proti patnáctinásobnému mistrovi, to je jako dostihnout Bolta na stovce. „Vrátit se do hry z minus 15 je proti Nymburku na úrovni zázraku,“ věděl Landa. Další děčínský hráč Lamb Autrey se mračil: „Do první půle jsme dali spoustu energie, ale pro výkon ve druhé neexistuje omluva.“
Děčínu, který klesl na třetí příčku, to dalo návod, co zlepšit. „Takové zápasy hrajete jednou za půl roku, což je složité pro hlavu. Mrzí mě, že když něco nevyjde, někteří kluci začnou hrát víc alibisticky. Do mysli se vkrade nejistota, pochybnosti, přestanou v obraně logicky uvažovat. Zato Nymburk neřeší, jestli vyhrává nebo prohrává, pořád si jede to svoje,“ vnímá Budínský.
Ve středu jeho Armex razí k dalšímu svátečnímu zápasu, k třeskutému derby do Ústí. A Landa burcuje: „Co jsme hráli proti Nymburku 20 minut, musíme hrát v Ústí s malým výkyvem třeba 38 minut.“