„Pořád cítím, že bych týmu ještě mohl pomoct, ale na to člověk musí být v pohodě. Před operací na mně bylo znát, že to není ono, ale snad už to teď bude lepší. A když to nepůjde, tak jsem už prostě starý a bude to taky v pohodě. Člověk se dokáže srovnat se spoustou věcí,“ říká 35letý pivot.
Co jste měl za zranění?
Stařecké koleno. (smích) Měl jsem tam nějaké úlomky, cítil jsem, že tam plavou nějaké myšky. A vždy, když ta myška začala zlobit, tak to otékalo. Vzali mi kousíček menisku, očistili to. Konzervativní léčba nezabírala a já jsem chtěl už fungovat a nemít pořád strach, jestli to zase neoteče. Chtěl jsem to dát do kupy a snad se nám to s panem doktorem Neckařem povedlo.
Zlobilo vás koleno už minulou sezonu?
Jo, už minulou sezonu občas oteklo, tak jsme to trošku řešili, pak se to uklidnilo a nechali jsme to být. Ale v letní přípravě se zase ozvalo, tak jsem ten zákrok raději podstoupil teď, než jít na operaci někdy v lednu v únoru, kdy začíná play-off. Takhle je šance se v půlce sezony vrátit a být v pohodě.
Pořád jste optimista, i když v posledních letech nebylo moc sezon, které byste odehrál bez zranění či vážných nemocí. Navíc to nebyly žádné maličkosti.
Jsem optimista, co můžu dělat jiného? To koleno mě štvalo ve chvíli, kdy jsem s ním měl problémy. Říkal jsem si, že buď půjdu na operaci, nebo skončím, protože mě to otravuje. Přišel jsem domů, na zahradě postavené hřiště, ale já si nemohl ani zahrát s kluky, protože jsem musel ledovat nohu. Z toho jsem byl špatný, proto jsem řekl, že radši půjdu na operaci než se tady trápit a přemýšlet, jestli se druhý den vzbudím a bude to dobré či ne. To mi vadilo. Když jsem šel na tu operaci, tak jsem už věděl, na čem jsem, že se ta noha „ořeže“ a budu si moct dát další cíl.
A tím je?
Ještě si zahrát. Asi to ve mně mamka vychovala, že se nemám vzdávat. Byl jsem takový vždy i na hřišti a takový jsem i v životě.
Kdy se vrátíte na palubovku?
Po svátcích určitě, možná dokonce ještě letos, ale uvidíme. Nechci to uspěchat.
Co říkáte na to, jak se zatím vyvíjí NBL?
Myslím, že přesně tak, jak všichni předpokládali. Je to vyrovnané, zajímavé. Nymburk předvádí famózní výkony, což se možná ani tolik nečekalo, protože se před sezonou říkalo, že oslabili. Ale oni každému nakládají, hrají výborně, že se mi to až líbí. A my? Prohráli jsme derby v Ústí, to se stane, ale jinak je to dobré. Možná jsme zbytečně ztratili nějaké zápasy, ale to se stane v každé sezoně. Zase jsme postoupili dál v Alpe Adria Cupu, což mě těší. Je to dobrá soutěž a já jsem rád, že si ji budu moct taky zahrát.
V lize máte už šest proher, není to hodně?
Nedaří se nám letos s USK, ale jinak to asi tak nějak odpovídá té vyrovnanosti ligy. Každý si chce hlavně udržet své domácí prostředí.
Směřujete zase vše k play-off jako loni, kdy jste v základní části také úplně nezářili, ale pak jste došli až do finále?
Loni se nám to povedlo úplně extrémně, ale spoléhat na to, že to vyjde znovu, to by bylo až zabijácké. Máme velké rezervy ještě, to si musíme přiznat, především v souhře. Když tu byl Vyo (Tomáš Vyoral), tak jsme věděli, že když se nedaří, tak to vezme do ruky a zachrání to. Teď tu není a nám ve hře nějaké věci ještě haprují, ví to trenér i my. Umíme to pojmenovat a pracujeme na tom. Snažíme se to změnit.
Pořád žijete svůj sen, že budete s Děčínem znovu ve finále?
Samozřejmě! A nejen letos, chtěl bych se ho třeba dočkat i napřesrok. Ale to už asi těžko..., i když všechno je možné.
Takže žádné myšlenky na konec kariéry?
Jsem soudný člověk, nebudu tady zabírat místo nebo aby mě tu nechávali za zásluhy, že jsem tady byl 14 let. Když budu vidět, že tomu týmu něco dávám, tak prostě budu chtít hrát dál. Když uvidím, že to už stojí za houby nebo že se mi každý směje, tak řeknu, že už radši ne. Ale já si myslím, že pořád tomu týmu mám co dát. Navíc kluci mě potřebují a vědí to. (smích)
