Ta přitom původně hrála juniorskou čtyřhru s Catherine Bellisovou. Jenže Američanka letos nevyrazila do Melbourne, a tak se šestnáctiletá Vondroušová dohodla s o dva roky starší Kolodziejovou, svou spoluhráčkou z I. ČLTK Praha. „Domluvily jsme se na jednoho debla. A trochu se to protáhlo,“ culí se.
V Austrálii rovnou došly až k vítězství, to samé v Paříži. „Víme, co od druhé čekat. Když se jedné nedaří, tak to ta druhá podpoří. Doplňujeme se,“ pochvaluje si Kolodziejová. V pátek čeká český pár ve Wimbledonu čtvrtfinále.
Tenisové naděje budoucnosti spolu tráví většinu času. „Celý život,“ usměje se Vondroušová. „Od ledna jsme spolu kromě dvou turnajů skoro pořád. Pak sice přijedeme z turnaje, každá jsme tři dny jinde, ale na Štvanici jsme zase celý týden spolu.“
Miriam Kolodziejová na litvínovském zimním stadionu po vítězství v juniorské čtyřhře na Australian Open.
Přesto ponorkovou nemocí netrpí, vyhoví si na kurtu, ale i mimo něj. „Což je dobře, takhle to má málokdo,“ tvrdí Kolodziejová.
Poprvé proti sobě hrály v pěti letech. „Tehdy jsem Miri neměla ráda, porážela mě,“ říká s nadsázkou Vondroušová. Sblížily se až loni, když se potkaly na soutěži družstev.
„Teď se bavíme o všem. Nejvíc o klukách,“ líčí Kolodziejová. Vkus ale mají úplně jiný. „Shodneme se tak na jednom z milionu,“ řekla Vondroušová. „Což je dobře, ještě se tak prát o kluky...“ dodala její parťačka.
Společný sen? Elitní desítka
Obě prožily ve wimbledonské juniorce marný boj v prvním kole dvouhry. „Chtěla jsem hrozně vyhrát, ale soupeřce to sedlo,“ litovala Kolodziejová. Vondroušová se zase nezvládla poprat s nervozitou. „Věděla jsem, že se ode mě čeká hrozně moc,“ řekla světová juniorská jednička.
Markéta Vondroušová v loňském semifinále wimbledonské juniorky.
Neúspěch si ale vynahrazují v deblu, kde získaly pověst obávaných soupeřek. „Holky z nás mají v šatně respekt. Přijdou a řeknou: No jo, vy zas vyhrajete. Ani nepřemýšlí, že by vyhrál někdo jiný,“ popisuje Vondroušová. „Když se někdo zeptá, s kým hrajete, a odpověď je, že s námi, tak oni na to řeknou: Nemáte šanci.“
Říkají si Maki a Miri. Sdílejí obdiv k Rogeru Federerovi, i sny mají společné. „Chtěla bych si zahrát Fed Cup. Když hrajeme družstva, je to něco úplně jiného. A jinak? Dostat se třeba do elitní desítky a v deblu být první,“ usměje se Kolodziejová, která letos mezi juniorkami končí.
„To mám stejně,“ přikývne týmové výzvě Vondroušová, která už si turnaje dospělých zkusila, na žebříčku WTA je na 478. místě. „Asi každý, kdo hraje tenis, chce být v top 10.“
Následující roky ukážou, zdali jsou jejich sny reálné.
