V sobotu večer pobíhala po kurtu, máma jí marně zkoušela upravit rozevlátý účes. Odmítla promluvit do mikrofonu, ale nadšeně se smála, když se její tvář objevila na obří obrazovce na Arthur Ashe Stadium.
Skoro se zdálo, že oblíbená šampionka Kim Clijstersová v hladkém finále proti Rusce Zvonarevové spěchala za výhrou, aby její Jada příliš neponocovala.
"Jsem ráda, že jsem ji měla u sebe," řekla sedmadvacetiletá Belgičanka na tiskové konferenci. "Ale myslím, že ještě neví, oč jde. Jsou jí jen dva a půl roku. Je jí dost jedno, jestli vyhrávám nebo prohrávám."
Vysvětlovala jste jí, co se to kolem ní děje?
Ani ne. Líbí se mi ta její nevinnost. Děti vyjadřují svoje pocity tak přirozeně a čistě. Chápe, že pohár patří k vítězství. Ale nebudu jí říkat: Mamka vyhrála US Open.
Cítí Jada, že je její matka jiná než ostatní?
Ne. Vždyť já jsem coby dcera fotbalisty byla v podobné situaci. Uvědomila jsem si to až tak v osmi nebo deseti letech. Jada vyrůstá v tomto prostředí a je na něj zvyklá. Leccos se změní, až půjde do školy. Svého času jsem nebyla ráda, že mám slavného tátu. A tak se budu snažit dceru od těchto pocitů co nejvíc ochránit.
Jak hodláte dál vyvažovat svou roli v rodině a ve sportu?
Zatím se mi to snad docela daří. Až dcera doroste do školního věku, bude to samozřejmě úplně jiná situace.
Jak dlouho vlastně ještě chcete zůstat tenisovou profesionálkou?
Chtěla bych vydržet do olympiády v Londýně (2012). Ale člověk neví, co se může přihodit, třeba nějaké zranění. Hlavně bych ráda zůstala zdravá. Pak můžu bojovat o další grandslamové tituly. Vždycky se budu soustřeďovat na největší turnaje. Ráda bych, aby mi to takhle dobře šlo i dál.
