Co vás trápí?
Nastydla jsem. A hned jsem věděla, kde jsem k tomu přišla - po závodech ve Francii jsem byla dost potlučená, tak jsem si tam chladila holeně ve sněhu a trochu jsem to přehnala. Tak to holt musím vyležet.
Ve skikrosu jste vstoupila teprve do druhé sezony. Byl váš táta, bývalý úspěšný reprezentant v alpském lyžování, hodně smutný, když jste opustila jeho někdejší doménu?
Zprvu se mu to moc nelíbilo, ale postupně přišel skikrosu na chuť a právě na těch posledních závodech, kde byl se mnou, už byl nadšený. Na koukání prý je to paráda, jak se čtyři závodnice řítí korytem. Mně se skikros taky líbí, mám ráda adrenalin. Táta říká, že skikros je takové vylepšení alpského lyžování. A doufá, že se budu zlepšovat dál, takže doufáme oba.
Andrea Zemanová
Ve sjezdovém lyžování jste trpěla na bolavá kolena, během čtyř let jste absolvovala tři operace. Není skikros ještě drsnější?
Rozhodně je a rodiče asi mají strach i teď, ale beru to tak, že všechna zranění jsou spíš o náhodě. Můžete před domem uklouznout na ledě a polámat si žebra, ale taky můžete skákat s padákem a zůstat bez škrábnutí. Pravda, skikros je náročnější na dopady, ale operovaná kolena drží a paradoxně se mi ještě nic vážného nestalo. Musím to zaklepat! (směje se)
Kdo je Bohumír ZemanJako závodník celkem šestnáctkrát pronikl do elitní desítky v některém ze závodů Světového poháru v obřím slalomu. V kanadském Mt. St. Anne v březnu 1980 skončil v obřím slalomu třetí. Jeho největším úspěchem je čtvrté místo v kombinaci na olympiádě, zároveň počítané jako mistrovství světa, v Lake Placid v roce 1980. O rok později se stal vítězem kombinace na legendárním Hahnenkammu. Později Zeman (nyní 57 let) sklízel úspěchy jako trenér a funkcionář, coby spoluzakladatel Skiklubu Špindl stál u zrodu myšlenky přivést do údolí Svatého Petra závod Světového poháru. To se mu podařilo a jako prezident organizačního výboru už třikrát přivítal v Česku nejlepší světové lyžařky - v letech 2005, 2008 a 2011. |
Kdy jste vlastně poprvé zaznamenala, že existuje skikros?
Úplně poprvé? Když Tomáš Kraus v roce 2005 vyhrál historicky první ročník Světového poháru. A ještě víc o pár let později, když ve Špindlerově Mlýně bylo současně mistrovství republiky ve sjezdovém lyžování i ve skikrosu. Byla jsem prvním rokem juniorka a moc jsem si to chtěla zkusit, ale další den mě čekal závod, takže jsem se ke skikrosu dostala až později.
O Tomáši Krausovi hovoříte s respektem - je snad vaším skikrosovým vzorem?
O tom nepochybujte, vždyť je to legenda světového skikrosu.
Ještě k vašemu otci - nebylo vám někdy vaše příjmení na obtíž? Lidé z okolí vás k němu mohli přirovnávat...
Spíš naopak, někdy se to hodí, protože táta je známý i v cizině. A taky mě kamarádi škádlí, že jsem vnučka pana prezidenta, což ale nejsem.
Otázka byla míněna tak, jestli vás otcova sláva ve vaší lyžařské kariéře nesvazovala.
Jako že bych si měla dělat hlavu z toho, že když byl dobrý on, tak musím i já? To ne... Někdo si to možná říkat mohl, ale myslím, že nějaké předpoklady mám. Ostatně, od alpského lyžování jsem neodešla úplně, pořád jsem v reprezentačním výběru a ještě chci zkoušet nějaké obří slalomy. Skikros je ale na prvním místě.
Teď jste ve Francii při vašich prvních závodech Světového poháru v sezoně skončila jedenáctá a dvanáctá, což jsou vaše životní výsledky. Je to tak?
Je, je to velké povzbuzení. A dvojnásob ráda jsem proto, že jsem si před zimou musela léčit problémy s hrudní páteří, takže jsem závodila se zpevňovacím pásem. Rozhodně jsem nečekala, že se to takhle povede, už se těším na další závody.
Ty vás čekají příští týden na mistrovství světa v rakouském Kreischbergu...
Ano, ale ještě mám čas - kvalifikace se pojede v sobotu 24. ledna a závod bude o den později. Bude to můj první šampionát, trať je tam parádní a kdyby to klaplo s umístěním do desítky, bylo by to super.
