Oranžové tribuny na něj bučely, on sám se pouštěl do výměny gest s publikem. „Ale to bylo z mojí strany úmyslné,“ popsal Lukáš Rosol. „Byl jsem dole s energií a tohle mi pomůže, dostanu adrenalin. Proto jsem tam těch pár pokynů rukama udělal. Není to tak, že by mě dostávali dolů, naopak.“
ZPRAVODAJSTVÍJak probíhaly závěrečné dvouhry? |
Ani tohle jej ale k obratu nenastartovalo. Bohužel: po Rosolově porážce ve čtyřech setech končí 11 let českého působení mezi nejlepšími národními týmy mužů.
Co klíčový duel rozhodlo?
Šanci jsme měli oba, i když on hrál doma a mohl se předvést před diváky. Získal jsem první set, ale on začal dobře servírovat, nedal mi moc šanci. Prostě se to blbě sešlo. Můžu říct jedinou věc: šanci dorazit to jsme měli všichni a proteklo nám to mezi prsty. Mrzí to tím spíš, že jsme vedli 2:0 na zápasy.
De Bakker hrál chvílemi vážně výtečně, dalo se něco změnit?
Nemyslím, že by to ode mě byl úplně nejhorší zápas. Oproti tomu, co jsem letos hrával na turnajích, byl tohle nadstandard. Jemu se to dobře sešlo; takhle nehraje vždycky. Kdyby jo, žebříčkově bude určitě někde jinde. Byl lepší.
Česko po 11 letech sestupuje. Jak moc to bolí?
Holt nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali. Jede se dál. Počkáme na los a pokusíme se další rok vrátit zpátky. Uvidíme - jestli nám bude trochu přát štěstí a budeme mít stejný tým, šance je. Budeme bojovat.
I vy? Máte chuť?
Nevím, jaká bude příští sezona, hlavně se chci se úplně doléčit, abych mohl začít bez jakýchkoli handicapů. Jakmile budu ready a dostanu nominaci, určitě ji přijmu. Budu chtít hrát.
Vidíte někoho, kdo by mohl tým rozšířit?
Jsou tam Jan Šátral, Zdenda Kolář. Roman (Jebavý) zahrál super čtyřhru, Adam je na tom v týmu teď žebříčkově líp než já. Kluci musí sbírat zkušenosti, aby mohli hrát takové zápasy: v tom napětí a za tým je to něco jiného, než hrát za sebe na turnajích. Musí si na to zvyknout a projít si tím. Tak, jako jsem si tím ze začátku procházel já.
