Třiatřicetiletý Štěpánek měl teď pořádnou honičku. V sobotu večer středoevropského času zvítězil spolu s Leandrem Paesem ve finále čtyřhry na turnaji v Miami. V té době už měl sbaleno a v autě na něj čekala manželka Nicole Vaidišová.
Dvě hodiny po utkání mu odlétalo letadlo do Prahy. "Z toho jsem byl trošičku zpocený v autě," přiznal se smíchem Štěpánek. I když se přesouval přes oceán a v neděli odpoledne dorazil do hlavního města, ještě spěchal do O2 areny, aby si vyzkoušel antukový kurt. Do míčku bouchal jako vůbec první z reprezentantů.
"Je to náročné, ale pro mě je Davis Cup srdeční záležitost a udělám všechno pro to, aby se nám podařilo uspět. Musím jít příkladem," řekl Štěpánek.
První tréninkHráči si antuku pochvalovali  Tomáš Berdych při tréninku českého daviscupového týmu na utkání proti Srbsku. |
Jak se teď v pondělí před polednem cítíte?
Cítím se supr. Jak jinak může být po vítězství? Jsem hlavně rád, že jsem stihl letadlo a mohl jsem být tady na tréninku a už se začít klouzat. Jde o to se teď správně aklimatizovat, vyspat se. Najít správnou míru, abych se moc nezavařil. Snažím se co nejvíc navyknout ty antukové věci.
Připravený kurt vám sedí?
Po tři čtvrtě roce je potřeba si zvyknout na antuku a osahat si to. Kurt je pevný. Zatím je trochu tmavší, protože se musí stříkat, aby držel pohromadě. Každý den se samozřejmě budeme bavit, co je s tím potřeba udělat, aby nám to co nejvíce vyhovovalo.
Co budete tedy navrhovat, aby se změnilo?
Mně je to vcelku jedno. Já se přizpůsobím. Ale Tomovi by asi víc vyhovovalo, kdyby míček vyskočil výš, aby mohl využít ty svoje základní údery. Ty rány, aby se k nim mohl z vrchu dostat. To záleží na něm, jak se bude cítit a co bude chtít on.
Co je vlastně nejdůležitější při přechodu z tvrdého povrchu na antuku?
Nejtěžší je pohyb. Získat timing na klouzání. Být připravený na to, že to může občas blbě skočit a budou se stávat věci, na které není člověk zvyklý. Ale za tu kariéru jsme to absolvovali tolikrát, že by nám to nemělo dělat problém, že bychom z toho neměli spát. Musíme si na to zvyknout, potrénovat a v pátek na to vletět.
Budete kurt upravovat tak, aby víc seděl vám, nebo naopak nevyhovoval soupeři?
Hrajeme doma, tak chceme, aby to sedělo nám. Ale zároveň, aby to nevyhovovalo soupeři. O tom je výhoda domácího prostředí.
Vy jste říkal už v zámoří, že jste připraven nastoupit do dvouher i čtyřhry. Platí to pořád?
Zatím jsem v pohodě. Uvidíme, jak bude to bude v týdnu probíhat, jak se kdo bude cítit. Zatím nemám ani žádný zdravotní problém. Dokonce jsem po příletu i dobře spal, což bývá nejhorší. Doufám, že to bude pokračovat.
Už se pomalu stává tradicí, že na Davis Cup přijedete po turnajovém triumfu. Je to velké povzbuzení?
Každé vítězství člověka povzbudí. Dá mu sebevědomí, nalije mu elán a šťávu, takže mi udělalo radost, že jsme zase vyhráli velký turnaj a daří se nám. Ale teď je to historie, jsem tady kvůli něčemu jinému.
Ani jste to nestihli s Paesem oslavit? Přece jen je to váš jubilejní dvacátý titul.
Oslavička nás asi čeká, až se potkáme v Monte Carlu. Nestihli jsme oslavit ani Australian Open, ani Miami, možná bude lepší, když nebudeme slavit a budeme sbírat jeden titul za druhým.
S Djokovičem jste mluvil?
Viděli jsme se tam každý den. Řekl mi, že jede na dovolenou na Bahamy. Ráno jsem zase slyšel, že jede sem, tak nevím. Ale myslím, že se to nestane. A když jo, tak se stane. Nám je to jedno. Musíme se sami co nejlépe připravit.
I bez světové jedničky by měla být hala vyprodaná. Jak se těšíte na atmosféru?
Když si vzpomenu na rok 2007, kdy jsme tu byli naposledy, tak mám husí kůži. Atmosféra pro mě byla nezapomenutelná, jeden z mých největších zážitků. Chtěli bychom na to navázat. Věřím, že nás zase fanoušci přijdou podpořit a budou nedílnou součástí našeho týmu. A poženou nás k postupu.
