Další zápas. Další vítězství. Další ovace na diváky napěchovaném pražském centrkurtu.
Z Kvitové čišela radost. Čeká ji sice velký turnaj v Madridu, který začíná už v sobotu. Ona ovšem zatím válí pro domácí publikum ve Stromovce. Ve čtvrtek postoupila do semifinále Prague Open. A v pátek přidala na antuce ve Stromovce další vítězství, které ji poslalo do boje o titul.
Nedávnou ztrátou na váze vzbudila u členů svého týmu určité obavy. Zatím ovšem nepřišla o sílu ani pohodu.
„Podle mě je spokojená,“ tvrdí její kondiční kouč a blízký kamarád David Vydra. „A do lidské duše, když je spokojená, nemá cenu sahat, i kdybyste si mysleli, že je něco špatně.“
Před sezonou měli Vydra s Kvitovou konečně dost času na zevrubnou přípravu v Dubaji. Potrénovali taky začátkem dubna v Charlestonu. „Sedm dní jsme makali a zdá se, že to k něčemu bylo. Fed Cup zvládla výborně, taky v Praze se jí daří,“ říká Vydra.
Sama si pochvaluje, že se dobře pohybuje. Byla to jedna z priorit přípravy?
V týmu jsme se bavili, že před antukou je fajn trochu shodit. Už jsme to kdysi řešili s Tomášem Berdychem. Na březnovém turnaji v Miami jsme sledovali chlapy, jak se po začátku sezony, kdy jsou totálně nadření, před antukou pomalu vyfukujou. Tak se shodilo.
Neshodila Petra moc?
Mám z toho trošku strach. Dali jsme si letos cíl padesát vítězství, v tom případě by měla odehrát nějakých sedmdesát zápasů. S touhle váhou by to neměla snadné. Snažíme se pořád pracovat, aby jí váha neubývala. Hlídáme ji. Konzultujeme výživu s Petrem Havlíčkem.
Když dřív byla hubená, hrála opatrně. Teď ne. Proč?
Pracuje se mnohem víc než dřív. A když ucítíme, že na tom není dobře, klidně třeba na čtrnáct dní přestane hrát tenis. Půjde na kurt, jenom když bude připravená. Nemá smysl jít na popravu, když není ready.
Profesor Kolář říkal, že podstoupila vyšetření krve. Báli jste se, že je nemocná?
Ano, dělali jsme testy na všechno možné. Třeba i na štítnou žlázu. Všechno vyšlo dobře. Když člověk relativně rychle zhubne a má podávat výkony, musíte ho hlídat.
V poslední době se hodně diskutovalo o potížích s příjmem potravy u sportovkyň. Proto leckoho mohlo napadnout, zda netrpí bulimií nebo anorexií.
Nikdy nevidíte druhému do hlavy. Jestli má nebo nemá chuť k jídlu. Ale Petra trénuje dobře, daří se jí, cítí se dobře. Všechno má v pořádku. Pracujeme s tím, co máme, aby jí to co nejdéle vydrželo.
Kolik teď váží?
Výrazně pod sedmdesát kilo, což je nejnižší váha, jakou jako tenistka měla.
Jak moc vás to znepokojuje?
Není úplně zdravé, když má člověk 182 centimetrů a dejme tomu 68 kilo. Dvakrát tolik pracujeme a hlídáme váhu, nic neponecháváme náhodě. Taky proto je Peťa pořád v kontaktu s Pavlem Kolářem.
Promlouvali jste jí do duše?
Ze začátku ano. Teď už ne, jen kdyby se objevilo něco zásadního, tak bychom to řešili.
Vypadá spokojená. Souhlasíte?
Ano, podle mě spokojená je. A do lidské duše, když je spokojená, nemá cenu sahat, i kdybyste si mysleli, že je něco špatně. Tohle období zase netrvá tak dlouho, dál se uvidí.
Kdekdo ji chválí, že jí to sluší. Může se sebevědomí přenášet i na dvorec?
To jí určitě může prospívat. Mě se za den zeptá dvacet lidí, co jsme dělali, že tak hodně zhubla. A že jí to strašně sekne jako ženské. Jestli tohle Péťa slyší pořád, tak se jí to do hlavy samozřejmě dostane.
Tenistka Petra Kvitová se svými trenéry Davidem Vydrou (uprostřed) a Jiřím Vaňkem. (13. června 2017)
Nenastalo náhodou její nejdelší období bez zdravotních potíží?
Je to tak. Máme svůj přístup. Ráno se sejdeme na kurtech a ona nám poví, že ji něco bolí. Ani to nejdeme zkoušet. Uvidí se druhý den. Netrénujeme, dokud není připravená. Nevyrábíme zmetky. Pokud bychom měli vyrábět zmetky, radši nepracujeme.
Promítla se do její pohody i pauza po zranění ruky?
Samozřejmě. Tělo si odpočalo. Půl roku nepoznalo zápasový stres. Tohle všechno vám může pomoct.
Petra v Praze jede, potvrdila pozici hvězdy turnaje. Lidi na její zápasy jezdí z celé země. Vidíte, jak rozkvétá, když hraje doma?
Mám před očima zápas na olympiádě s Makarovovou. Lezla tam po čtyřech, úplně ho vydřela a nakonec z toho byla placka. Přišel tam za námi kajakář Dostál a říkal: „Ty vole, já nechápu, jak jsi bojovala, to jsem v životě neviděl.“ A tohle řekne chlap, který se v cíli pozvrací, protože dře jako kůň. Petra je prostě bojovnice a doma má ještě větší motivaci. Navíc tu vídá rodiče. Chodí na každý její trénink. Začneme v devět s rozcvičkou a oni tady sedí sami v areálu a koukají se na nás. To pro ni musí být taky moc fajn.
