Jaké jsou vaše rekordy?
Na gauči 8:02, ve vodě 7:06. Závodní ponor je pro mě jinak stresující. Neměl by být, někteří freediveři dají víc než na gauči, mně se to nedaří.
Začínáte dlouhou teorií. Proč?
Aby lidi pochopili, jak tělo bez kyslíku funguje. Když to víte, nevynoříte se čtyři metry před koncem bazénu kvůli nepříjemným pocitům v panice, že nepřežijete. Naopak už budete vědět, že jste schopný ještě plavat nazpátek. A ty dvě tři hodiny povídání jsou důležité i pro získání důvěry, že se vám se mnou nic nestane.
Je těžké uvolnit tělo v poloze takzvané mrtvoly?
Jak pro koho. Kluk uplaval sto metrů pod vodou, tedy kolem dvou minut, ale na statice tři minuty nedal. Zůstal jako prkno. Je atlet a cyklista, ale byl zaťatý, křečovitý.
Máte při výkonu otevřené oči?
Já ano. A když mě můj buddy otočí na dlaždičky nakřivo, jsem na prášky. Vadí mi, že nejsem podle nich srovnaný. U nás v Teplicích jsou nakřivo všechny, tam mě to neruší.
Na co myslíte těch sedm minut?
Nejlepší je nemyslet na nic. Ale myšlenky vám stejně sklouzávají. Na soustředění v Egyptě jsme dělali blbosti. A říkali jsme si, že nejhorší je, když si vzpomeneš na svoji tchyni. To tě rozhodí. Ještěže moje tchyně je hodná, ale máme kamaráda, který při vzpomínce na tu svoji málem vylezl z vody. (smích) Já si na mistrovství republiky vybavil dcerku Natálku, jak se s ní chodím potápět. Když už myšlenky jedou, musíte je nasměrovat na příjemné věci.
